Velké zemské právo Moravské

Popisek k obrázku níže s názvem Moravský zemský sněm 17. století použitému na Wikipedii v několika článcích (např. Moravský zemský hejtman) říká, že se jedná o zasedání moravského zemského soudu v Zemském domě v Brně v 70. letech 17. století. "Kresba podle fresky Kajetána Schaumberga."


Tento obrázek můžeme srovnat s grafikou Velké zemské právo Moravské uloženou v Moravském zemském archivu v Brně ve fondu G 126 Sbírka rytin a obrazů, inv. č. 34. Její digitální kopii si lze rovněž prohlédnout na internetu.


V popisku u této grafiky vidíme jiný názor na autorství fresky "Velké zemské právo Moravské dle zhotoveného Danielem Granem obrazu al Fresco na stropě menší komnaty soudní v domě Moravských stavů zemských na Dominikánském placu v Brně.". Takže, co o tom soudí nejnovější literatura, např. díl Dějin města Brna věnovaný umění a práce přímo se zabývající Novou radnicí v Brně? Literatura: např. František Zřídkaveselý, Brněnské radnice, 2006.

Daniel Gran: 1694-1757, rakouský freskař a malíř. Je autorem fresky ve velkém sněmovním sále. V roce 1734 vyzdobil strop sálu freskami. První část: hold řeckého Olympu Moravě, druhá část: apoteóza vlády Spravedlnosti neboli alegorie dobré vlády - nad průčelím sálu v místech, kde u středního okna pod šachovanou orlicí stával při zasedání soudu vyvýšený markraběcí trůn, před nímž seděli soudci. Stěny byly rozděleny architektonickou kompozicí v umělém mramoru a vyzdobeny postavami moravských markrabat z habsburského rodu id Ferdinanda I. po Karla VI.

Kajetán Schaumberg: Graz, Rakousko (Austria) † 1777, Bratislava, malíř, architekt. Měl v sále Zemského domu (Nová radnice v Brně) namalovat jinou fresku, dnes nedochovanou, s personifikací Spravedlnosti, což by odpovídalo tématu výjevu.

Kdo je autorem původní fresky, která vznikla ve 30. letech 18. století, podle které byly Mořicem Vilémem Trappem nakresleny ony dvě kresby, které vidíte výše, se neví. U druhé kresby, která byla s chybným připsáním autorství vydána tiskem, je autorství připsáno Danielu Granovi, což není pravda.


Výjev je v popisku k prvnímu obrázku kdovíproč časově zařazen do doby 70. let 17. století. Všimneme si však bez větších obtíží, že nápisy pod sochami vlevo  a vpravo přečteme takto: Carolus VI a Josephus I, což můžeme lehce vyložit jako jména panovníků Karla VI. a Josefa I. Mohli bychom si zaspekulovat, že sama freska vznikla podle nějaké starší předlohy, která se bez těchto panovníků z důvodu dřívějšího vzniku musela obejít?

Detailní objasnění k fresce a jejímu časovému zařazení, ke kresbám, nám na stranách 108-109 podává dosud nepřekonaná práce Jaroslava Dřímala Zemský dům v Brně, 1947, v jejíž příloze reprodukci druhé kresby nalezneme také. Výmalba stropu malé zemské světnice, později zvané tribunální sín, v budově Zemského stavovského domu, dnešní Nové radnice v Brně uskutečnila v letech 1735-1737. Neznáme autora výmalby. V  roce 1884 došlo k zalíčení fresky. Podobu fresky dnes známe díky Mořici Vilému Trappovi, jenž ji v roce 1858  překreslil. Mylně však za autora fresky označil malíře Daniela Grana - viz životopisné údaje k němu výše. Trappovu kresbu pak reprodukoval Karel Josef Demuth ve svém vydání Knihy Tovačovské. Freska zobrazuje zasedání moravského zemského soudu. Zachycuje Karla VI. na trůně oděného do kroje španělského granda. Na krku má řád zlatého rouna. Po jeho pravici stojí komorník s taseným mečem, vlevo spočívá na stole koruna a markraběcí klobouk. Pod komorníkem sedí olomoucký biskup a družina šesti zemských soudců z panského stavu. Po Karlově levici stojí jedenáct pánů, mezi nimi jsou zemský hejtman, nejvyšší písař i podkomoří, kteří zasedali na zemském soudě. Od sálu je dělí šraňky. Před zábradlím je ozdobná lavice se šesti zemskými soudci z rytířského stavu. Na vyvýšeném místě sedí dva písaři, kteří čtou a zapisují výroky soudu.

O moravské orlici ve sněmovním sálu na obelisku nacházejícím se v horní části stropní fresky a Danielu Granovi (Alegorie slávy a bohatství Moravy z let 1734-1735) zde již bylo napsáno v příspěvku k moravské orlici na Nové radnici v Brně. Další údaje o výzdobě tohoto zemského domu jsou zachyceny v příspěvku k Josefu Winterhalderovi mladšímu, výmalba sálu Zemských desk v zemském domě v Brně z roku 1777.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, G 126 Sbírka rytin a obrazů, inv. č. 34, Velké zemské právo Moravské

Vyšívaná nášivka s moravským zemským znakem

Strojní výšivka se považuje za nejkvalitnější způsob "zdobení", protože se na rozdíl od méně kvalitních potisků neloupe. Je stálobarevná a pořád je krásná.

Vyšívaná nášivka s moravským zemským znakem, Pávek

Jedním z výrobců celovyšívaných nášivek s moravským zemským znakem je Pávkova dílna v Žamberku. Výšivka s moravskou orlicí s rozměry 95 x 75 mm je tak navržena, zpracována a vyšita v České republice. Ocas orlice (převzatý z velkého státního znaku) by bylo dobře upravit do tvaru (gotického/španělského) štítu.

Tolar moravských stavů z roku 1620 jako předloha pro minci oslavující bohatou olomouckou historii z roku 2011 a mince pro Mega Moravia 2012

Stříbrný tolar moravských stavů z roku 1620, ražený v Olomouci, se v roce 2011 stal předlohou pro jedinečnou minci (známku) používanou hledači pokladů (anglicky se té známce říká geocoin). Bližší informace k tomu se nalézají v článku THALERVS OLOMVCENSIS na stránce GEOOL, z níž byla jejich část včetně obrázků převzata. Historie tolaru byla popsána v příspěvku Mince moravských stavů ražené a obíhající v letech 1619-1621.

Thalerus olomucensis

Písmena C C po stranách trojhranu jsou značka mincmistra Kryštofa Cantora, který v Olomouci působil v letech 1619-1620.

Mince má tvar tolarové klipy - tzv. hranáče. Takto ražené mince nebyly určeny pro běžný oběh, sloužily ke zvláštním účelům - darovacím, reprezentačním a nouzovým. Ve skutečnosti však tolar moravských stavů ražen v klipě pravděpodobně nebyl.

Antique silver
Antique gold

Mince o velikosti 40 x 40 mm měla být vyražena v pěti variantách označených: Antique Silver, v menším množství množství: Antique Gold, v omezených vydáních: Satin Silver, Satin Gold a Antique Cooper. Podle původního záměru měl být náklad ražby 5 kusů Antique Copper, 15 kusů Satin Gold, 20 kusů Satin Silver, 120 kusů Antique gold a 180 kusů Antique Silver, k nimž bylo doraženo ještě 30 kusů verze Antique Copper s prefixem CH a 10 kusů s prefixem GZ pro speciální účely. Tyto mince nebyly dány do prodeje.

Hrana mince. Prefix OL
Ikonka mince zachycuje na vrchol
posazený čtverec s nápisem VNIO (UNIO).

Předání proběhlo na setkání nazvaném THALERVS OLOMVCENSIS. Stránky provozuje sedm trpaslíků s lopatičkami (ne Sněhurka).

V následujícím roce: Protože moravská orlice vypadá pěkně, je přitažlivá, další rok spatřila u příležitosti akce Mega Moravia 2012 světla světa sada mincí-známek s potiskem, s nápisem Mega Moravia 2012 na aversu a tentokrát v barvě. Historicky první Megaudálost pořádaná Olomouckým geokačerstvem měla na Moravě proběhnout o posledním srpnovém víkendu roku 2012. Vidíme dvě podoby geomince s prefixem OL - nalevo moravskou orlici (verze: stříbrňák a niklák) a napravo orlici červeno-zlatě šachovanou se zlatou korunou a zlatou zbrojí (verze: zlaťák).






Orlice je vyplněna barevnými emaily a plocha je pokryta modrým transparentním emailem. Povrch geomince je vytvrzen a vyleštěn. Na konci článku je výmluvný text: "Možná si kladete otázku, proč je na zlatém geocoinu červeno-zlatá orlice?", který pokračuje vysvětlením, jak se stalo, že vůbec k položení této otázky přišlo.

"Říkáte si, že to přece není znak Moravy? Omyl. Už roku 1462 císař Friedrich III vydal erbovní dekret, ve kterém, z vděčnosti za významnou vojenskou pomoc z Moravy, byl znak polepšen změnou stříbrného šachování na zlaté. To sice oficiálně uznal až císař Ferdinand II v roce 1628. Ale používáno bylo obou variant. Od roku 1915 byla dokonce červeno-zlatá orlice i ve velkém a středním habsburském znaku. Od roku 1918 se přešlo na původní stříbrno-červené šachování moravské orlice v modrém poli, neboť vychází z tradičních slovanských barev – červené, bílé a modré."

Autor v roce 2012 v textu použil výklad vycházející z jemu tehdy dostupných informací. V odstavci sice mohou zaujmout třeba slova jako "sice" a "dokonce", ale ... :-)

Řekneme si to proto (k výkladu z roku 2012 k jedné z geomincí výše) na rovinu a zvýrazníme si: "To teda je opravdu „omyl“ … ano, to není znak Moravy! Ferdinand II. žádný takový znak výslovně neuznal (ani nepřijal), Moravský zemský sněm měl z obnoveného zemského zřízení jistě velkou radost. :-) Léta 1915-1918, to je tedy skvělá doba, jako příklad. :-) (znak Moravy) Nevychází z žádných slovanských barev, ve 13. století (vzniku tinktur českého i moravského znaku) žádné slovanské neexistovaly, jde o shodu „náhodnou“  (pozdější), zato záměrná shoda stříbrné a červené (český/původně moravský lev a šachovnice moravské orlice) z časů Přemysla Otakara II. je naopak velmi zjevná!"

Deklarace moravského národa - používaná grafika 2, diskuze

Na konci ledna 2017 vznikla na Facebooku stránka Deklarace moravského národa, která přebírá texty zveřejněné na stránce moravský národ. V únoru na této stránce zaujal vývoj, který se odehrál v diskuzi pod příspěvkem "LOGO: Deklarace Moravského Národa. ... jak se Vám líbí ?", a tak na základě tohoto zdroje vznikl zdejší příspěvek Deklarace moravského národa - používaná grafika zachraňující zajímavou část oné diskuze, která byla "odejita".

Jak tyto názory (a rozsah přístupových práv k obsahu stránky jejich nositelů) ovlivňují to, co je na této Facebookové stránce zveřejněno a ponecháno? Když se tam, jako se to stalo 5. dubna 2017, objevil příspěvek s ilustrativním obrázkem skupinky lidí držící "modrou" historickou vlajku Moravy, v diskuzi k oznámení publikace textu Antonína Ševčíka z roku 2015 4. dubna 2017 pod názvem Naplňují státní symboly ČR Ústavu? na stránce moravskynarod.cz (sekce novinky): "Jara Volný Nesouhlasím článek je účelově zavádějící a naprosto ignoruje nejstarší historické vyobrazení moravského znaku a tu skupinu lidí pro které je moravská vlajka modrý list s bíločervenou orlicí ty stejné barvy které jsou na státním znaku odhlasovaným i zástupci Moravy , kde i Morava má svoji modrou i modrá proto patří k Moravě. Morava si zaslouží krásné zářivé slovanské barvy žádný vliv Němců , Habsburků a Pražanů, nic zažloutlého..", byl smazán, ještě než jsem dočetl odpověď na svoji zprávu, ve které jsem informoval o jeho překvapující existenci na oné stránce, která jej hodnotila takto: "Krásná slova prostého občana a Moravana, Járy Volného, hlavně ten konec o zažloutlých … (…) :-) Jak krásně hájí vlajku ČR třebaže píše o znaku … Prostě, ať si pánové a dámy hrají, k tomu je virtuální realita, ne …".

Příspěvek označený Solidarita Všech "Takovou ústavu si mohou dodržovat ti, kteří si takovou odhlasovali, já u hlasování nebyl a proto nemám nic proti tomu, když se zavede ústava nová. http://aktualne.moravska-vlajka.eu/" odkazující na starší článek, který byl v roce 2014 zveřejněn na stránce spojené se sdružením Za Moravu, o.s., spravované patrně jeho jednatelem Pavlem M. Josífkem, byl smazán jen chvíli nato.


Jara Volny to další den o půl druhé odpolední (?) zkouší znovu a přidává stejný obrázek. Jak dlouho asi tak v tamní diskuzi vydrží příspěvek se zněním: "NESOUHLASÍM*** Článek je účelově zavádějící, protože naprosto ignoruje nejstarší vyobrazení barev Moravy. Naprosto ignoruje i tu vlajku ke které se i na Moravě dost lidi hlásí. to je MODRÝ LIST A BÍLOČERVENÁ ORLICE. Slovanské barvy které jsou na současném znaku ČR odhlasovaném i zástupci Čech Moravy a Slezska. I modrá barva proto patří na Moravu. A tedy i k současné vlajce ČR I současnou vlajku přece odhlasovali zvolení zástupci a to že se současná vlajka ČR , podobá vlajce bývalého Československa na věci nic nemění. Např. vlajka Monaka se taky podobá vlajce Indonesie. Vlajka Čech se podobá vlajce Polska. atd Nikde není napsáno, že musíme přijímat barvy lidí u kterých působil duch Habsburků a Němců žijících na Moravě.. Morava si zaslouží zářivé slovanské barvy, nic zažloutlého."? Do večera asi ne.

Repliky mince a pečetě věnované moravskému markraběti Joštovi Lucemburskému

V létě roku 2013 vydala Česká mincovna sídlící v Jablonci nad Nisou, která svým vznikem navázala na dlouholetou tradici ražby mincí na území Čech, Moravy a Slezska, repliky mince a pečetě věnované moravskému markraběti Joštovi Lucemburskému.

Zlatý dukát (repliku mince) doprovází ražba mimořádně propracované stříbrné repliky majestátní pečetě markraběte. Sádrové odlitky obou replik vyhotovil výtvarník mincovny akademický sochař Jan Lukáš, který ke své práci řekl: „Bylo to to nejpracnější, na čem jsem kdy dělal. Jen na rubové straně repliky pečetě s portrétem jezdce na koni jsem pracoval přes měsíc,“; rytec: Lubomír Lietava.

Líc repliky dukátu markraběte Jošta Moravského,
též Lucemburského, Česká mincovna 2013

Na líci vyražené repliky dukátu markraběte Jošta Moravského, též Lucemburského (pravděpodobně říjen 1351 Brno – 18. leden 1411, Brno), vidíme stylizovaného Jošta držícího stylizovaný prapor. Postava markraběte je doplněna latinským opisem, na rubu dukátu je vyobrazen znak markraběte Jošta.

Líc repliky dukátu markraběte Jošta Moravského,
též Lucemburského, Česká mincovna 2013
Rub repliky dukátu markraběte Jošta Moravského,
též Lucemburského, Česká mincovna 2013

Informace České mincovny k replice pečetě (medaile vytvořené ze spojení dvou obrazů vycházejících ze dvou pečetních obrazů fyzicky existujících na originálech dvou pečetí, které jsou pro ně vzorem):

"Na averzní straně se nachází motiv z okrouhlé jednostranné pečeti, kterou Jošt Lucemburský pečetil markraběcí listiny. V pečetním poli je vpravo hledící korunovaná moravská orlice. Opis tvořený textem s * iodoci * dei * gracia * ma_rchionis * et * domini * moravie * je sevřený mezi dvěma provazci."

Překlad textu opisu: "pečeť Jošta z Boží milosti markraběte a pána Moravy"

"Reverzní strana medaile je tvořena pečetním polem damaskovaným liliemi s obrněným jezdcem sedícím na koni. Obrněnec drží v pravici tasený meč spojený řetězem s jeho tělem, v levici koňskou uzdu. Na levici má navlečený štít s nekorunovanou moravskou orlicí hledící vpravo. Nad hrncovitou přilbou jezdce je klenot v podobě složeného orlího křídla. Okraj pečetního pole je zdobený liliovitými výběžky směřujícími dovnitř pole. Jednotlivá slova textu legendy jsou oddělena stylizovanými květy růže:
.sigillum . iod_oci : di.II . gracia. ma_rchionis. II . et. d_omini: morauie . II ."

* sigillum * iodoci : di * gracia: marchionis* * et * domini: morauie *

Překlad textu opisu: "pečeť Jošta z Boží milosti markraběte a pána Moravy"


Motiv na lícové straně repliky pečetě odpovídá
okrouhlé jednostranné pečeti, kterou Jošt Lucem-
burský pečetil markraběcí listiny. V pečetním
poli je korunovaná moravská orlice.
Na rubové straně repliky pečetě vyniká
obrněný jezdec sedící na koni.

Vedle zlatých replik dukátu a stříbrných replik pečetě Česká mincovna dále vydala i mosaznou medaili s portrétem markraběte.

Velký státní znak České republiky

V posledních letech se setkáváme s velmi vkusnými (hodnotnými) a často monumentálními (uměleckými) plastikami velkého státního znaku (především na úředních budovách, ale i v interiérech), které jsou v barvách užitého materiálu (tedy bez polychromie) a s dominantním figurálním výrazem.

Digitální kopie velkého státního znaku ČR
v odstínech šedi, naše reálie - zkouška
z českých, moravských, slezských reálií

Schválně, zkuste si udělat test na odkazované stránce Databanka testových úloh z českých reálií: kapitola Základní geografické informace o České republice, podkapitola Poloha, rozloha a přírodní poměry. Pokud na otázku Jaká je přibližně rozloha Česka? odpovíte A) 39 000 km², viz heslo na Wikipedii pro Čechy, kde se jasně píše, že rozloha Čech k roku 1948 byla 52 065 km², budete potrestáni červeným křížkem. To znamená, pokud pro vás červený křížek něco znamená, že ztrácíte body. Proč ne. U otázky číslo 9. zase chybí varianta za E - Německo, Polsko, Rakousko.

U otázky číslo 10 může být zase pro lidi, co příliš mnoho čtou, možná potíž s výkladem toho, co je to nejvyšší hora, kde leží její vrchol, jestli je na území České republiky, neboli nadmořská výška čeho se má vzít v úvahu (nejvyššího bodu - např. na na hoře postavené konstrukci?) a vůbec, o co tady jde?

Pokud nás bude zajímat, z jakých materiálů se docela běžně takové znaky zhotovují, budeme překvapeni šíří nabídky. K tomu mají na svých stránkách výrobci zajímavé informace k významu a používání velkého státního znaku. Firma Velebný mj. tyto:

"Velký státní znak reprezentuje spojení všech historických zemí státu. Autorem návrhu i výtvarného provedení je heraldik Jiří Louda.

Velký státní znak slouží k vnější reprezentaci státu a k označení budov, ve kterých sídlí orgány státní správy, státní úřady a pod. Jeho originál je v tuto chvíli (od r. 2006) ztracen."

Firma Alerion píše:

"Velký státní znak patří mezi tři nejvýznamnější státní symboly České republiky. (...)

Jeho podoba představuje spojení tří historických státních území – Čech, Moravy a Slezska v jeden celek. Státní znak reprezentuje český stát nejen při mezinárodních setkáních a událostech, ale slouží i k označení budov státní správy, kde symbolizuje tzv. přenesenou státní působnost."

Dřevo - na přání je možné provedení
plnobarevné - polychromované

Keramika - dvojí provedení: a) pórovina,
b) kamenina; varianty povrchu: a) prášková
metoda, b) glazura
Kámen - pískovec
Sádra (s patinou)
Sádra (s patinou)
Polyuretan - umělá hmota. Polyuretanový
velký státní znak v bronzové patinaci
Smalt - syté barvy
Hliníková deska - dibond: kov a termoplast:
kompozitní materiál; moderní materiál
s odolností hliníku a variabilitou plastu
Plast

Z čehopak je asi tak vyroben Velký státní znak České republiky v Parlamentu České republiky v Praze v Sálu Státních aktů, navržený Oldřichem Kulhánkem? Dřevo natřené barvou (polychromie)? Tady už ovšem opouštíme oblast možné sériové výroby a dostali jsme se k jednotlivým zakázkám a jejich uměleckému ztvárnění odrážejícímu se i v ceně za materiál. Například na radnici v Klatovech mají velký státní znak České republiky zhotoven z mědi.

Velký státní znak ČR na radnici v Klatovech

V našem státu jsou spojeny tři kdysi korunní země Rakouska-Uherska (poslední fáze dějinného vývoje Habsburské monarchie). Čechy, Morava a Slezsko byly po několik století v rámci monarchie součástí Českých zemí, přičemž v závěru existence monarchie vznikaly z hlediska následujícího vývoje (vznik ČSR v roce 1918, a pohledu obyvatel dnešní České republiky) fantastické plány na její přeuspořádání; viz tzv. "Velikonoční program" z dubna 1916.

Popis znaku Moravy ve státním znaku Rakouského císařství z roku 1836

Znak je popsán ve sbírce zákonů a nařízení pro Moravu a Slezsko: Sammlung der politischen Gesetze und Verordnungen für Mähren und Schlesien. Herausgegeben auf allerhöchsten Befehl, unter Aufsicht des k. k. mähr(isch) schles(ischen) Guberniums, Achtzehnter Band. Enthält die Verordnungen vom 1. Jänner bis 31. December 1836, Brünn 1837. Gedruckt in der Buchdruckerey des Prokop Fritsch, č. 78, strany 517 až 540.

Velký státní znak Rakouského císařství
z roku 1836 - výřez se znaky českých
zemí v horním levém hlavním poli

(K titulatuře rakouských císařů viz zde. Lze srovnat titulaturu Ferdinanda I. Dobrotivého např. s titulaturou jeho nástupce Františka Josefa I. (od 29. ledna 1869): "Seine Kaiserliche und Königliche Apostolische Majestät N.N. von Gottes Gnaden Kaiser von Österreich, König von Ungarn und Böhmen, von Dalmatien, Kroatien, Slawonien, Galizien, Lodomerien und Illyrien; König von Jerusalem etc.; Erzherzog von Österreich; Großherzog von Toskana und Krakau; Herzog von Lothringen, von Salzburg, Steyer, Kärnten, Krain und der Bukowina; Großfürst von Siebenbürgen, Markgraf von Mähren; Herzog von Ober- und Niederschlesien, von Modena, Parma, Piacenza und Guastalla, von Auschwitz und Zator, von Teschen, Friaul, Ragusa und Zara; Gefürsteter Graf von Habsburg und Tirol, von Kyburg, Görz und Gradisca; Fürst von Trient und Brixen; Markgraf von Ober- und Niederlausitz und in Istrien; Graf von Hohenems, Feldkirch, Bregenz, Sonnenberg etc.; Herr von Triest, von Cattaro und auf der Windischen Mark; Großwojwode der Woiwodschaft Serbien etc., etc.")

Velký státní znak Rakouského
 císařství z roku 1836 - schéma

78.

Wappen und Titeln Seiner kaiserlichen königlichen Apostolischen Majestät Ferdinand des Ersten, Kaisers von Oesterreich

Laut hohen Hofkanzleidecretes vom 22. August d. J. Zahl 21911, haben Seine k. k. Majestät dem Beispiele Allerhöchst Ihrer Vorfahren gemäβ, nach dem Antritte Ihrer Regierung Sich um so mehr bewogen gefunden, eine Regulirung der kaiserlichen Titel und Wappen anzuordnen, als der Abgang einer gröβeren, dem dermaligen Umfange der Monarchie entsprechenden kaiserlichen Titulatur und eines derselben angeeigneten Majestäts-Siegels, schon seit längerer Zeit fühlbar war, und selbst die Thronbesteigung Sr. Majestät einige nicht bloβ im Namen liegende Veränderungen nothwendig gemacht hat.

Nachdem nun Seine Majestät Allerhöchst Ihre Willensmeinung deβhalb auszusprechen geruhet haben, so werden in der Anlage die neu festgesetzte gröβere mittlere und kleine Titulatur nebst der Beschreibung des entsprechenden gröβeren, mittleren und kleinen Wappens und der Wappeneintheilung zur allgemeinen Kenntniβ gebracht.

Gubernial-Cirkular vom 26. Sept 1836, Gubernialzahl 33779.

Beilage zur Zahl 78.

Wappen und Titeln Seiner kaiserlichen königlichen Apostolischen Majestät Ferdinand des Ersten Kaisers von Oesterreich

Groβer Titel.

Wir Ferdinand der Erste, von Gottes Gnaden Kaiser von Oesterreich; König von Hungarn und Böhmen, dieses Namens der Fünfte; König der Lombardei und Venedigs, von Dalmatien, Croatien, Slavonien, Galizien, Lodomerien und Illyrien; König von Jerusalem etc.; Erzherzog von Oesterreich; Großherzog von Toskana; Herzog von Lothringen, von Salzburg, Steyer, Kärnthen, Krain; Großfürst von Siebenbürgen, Markgraf von Mähren; Herzog von Ober- und Nieder-Schlesien, von Modena, Parma, Piacenza und Guastalla, von Auschwitz und Zator, von Teschen, Friaul, Ragusa und Zara; gefürsteter Graf von Habsburg, von Tirol, von Kyburg, Görz und Gradiska; Fürst von Trient und Brixen; Markgraf von Ober- und Nieder-Lausitz und in Istrien; Graf von Hohenems, Feldkirch, Bregenz, Sonnenberg etc.; Herr von Triest, von Cattaro und auf der windischen Mark.

Mittlerer Titel.

Wir Ferdinand der Erste, von Gottes Gnaden Kaiser von Oesterreich, König von Hungarn und Böhmen, dieses Namens der Fünfte; König der Lombardei und Venedigs, von Dalmatien, Croatien, Slavonien, Glaizien, Lodomerien und Illyrien; Erzherzog von Oesterreich; Herzog von Lothringen, Salzburg, Steyer, Kärnthen, Krain; Ober- und Nieder-Schlesien; Großfürst von Siebenbürgen, Markgraf von Mähren; gefürsteter Graf von Habsburg und Tirol etc.

Kleiner Titel.

Wir Ferdinand der Erste, von Gottes Gnaden Kaiser von Oesterreich; König von Hungarn und Böhmen, dieses Namens der Fünfte; König der Lombardei und Venedigs, von Galtzien, Lodomerien und Illyrien; Erzherzog von Oesterreich etc.

Titulus magnus.

Nos Ferdinandus Imus, divina favente clementia Austriae Imperator; Hungariae et Bohemiae Rex hujus nominis quintus; Rex Lombardiae et Venetiarum, Dalmatiae, Croatiae, Slavoniae, Galiciae, Lodomeriae et Illyriae; Rex Hierosolimae etc.; Archidux Austriae; Magnus Dux Hetruriae; Dux Lotharingiae, Salisburgi, Styriae; Carinthiae, Carnioliae; Magnus Princeps Transilvanie; Marchio Moraviae; Dux superioris et inferioris Silesiae, Mutinae, Parmae, Placentiae et Guastallae, Osveciniae et Zatoriae, Teschinae, Forojulii, Ragusae et Gaderae etc.; Comes Habsburgi, Tyrolis, Kyburgi, Goritiae et Gradiscae; Princeps Tridenti et Brixinae etc.; Marchio superioris et inferioris Lusatiae et Istriae; Comes Altae - Amisiae, Feldkirkiae, Brigantiae, Sonnenbergae etc.; Dominus Tergesti, Cattari, Marchiae Slavonicae etc.

(...)

A. Daß große Wappen

besteht aus dem Hauptschilde und einem Rückenschilde.

(...)

Das obere linke Hauptfeld begreift die Wappen des Königreichs Böhmen und der dieser Krone einverleibten Länder.

Dasselbe ist halb in die Länge und quer, dann unten nach der Länge drey Mal getheilt und mit einem Mittelschilde belegt.

Im rothen Mittelschilde, welcher mit der Böhmischen Königskrone geziert ist, befindet sich ein gekrönter silberner, doppelt geschwänzter Löwe (Böhmen.)

In dem Hauptfelde selbst erscheint oben zur Rechten im blauen Felde ein von Silber- und rother Farbe geschachter gekrönter Adler (Markgrafthum Mähren); zur Linken ein gekrönter schwarzer Adler im goldenen Felde, auf der Brust ein silbernes Kreuzchen tragend, das auf einem silbernen Monde ruht, dessen Hörner kleeblattförmig gestaltet sind (Herzogthum Ober- und Nieder-Schlesien); unten zur Rechten durchzieht eine goldene Mauer mit schwarzen Mauerstrichen und drey Zinnen ein blaues Feld (Markgrafschaft Oberlausnitz); in der Mitte erblickt man im blauen Felde einen goldenen Adler (Herzogthum Teschen); zur Linken schreitet im silbernen Felde auf grünem Grunde ein rother am Bauche weißer Ochs (Niederlausnitz.)

(...)

B. Das mittlere Wappen

besteht aus dem kaiserlichen Doppel sammt Scepter, Schwert und Reichsapfel und der über ihm schwebenden Kaiserkrone; auf des Adlers Brust liegt das genealogische Wappen des allerdurchlauchtigsten Kaiserhauses, das mit den sämmtlichen Ordens-Insignien auf dieselbe Weise, wie der Hauptschild im großen Wappen, geziert ist.

Das Gefieder des Adlers ist zu beiden Seiten und unterhalb des genealogischen Wappens mit eilf Nebenschilden belegt.

Zur rechten Seite befindet sich an der obersten Stelle das vereinigte Wappen von Alt- und Neu-Ungarn, darunter das Wappen des Lombardisch-Venetianischen Königreiches, unter diesem jenes von Illyrien, sodann unterhalb, jedoch etwas einwärts gerückt, jenes von Siebenbürgen und darunter, noch mehr einwärts das vereinigte Wappen von Mähren und Schlesien.

(...)

C. Das kleine Wappen

ist dem mittlern gleich, nur ist es nicht mit den eilf Nebenschilden ausgestattet.

Gotický štít s moravskou orlicí

Obchod Papírové helmy, dětské zbroje a dřevěné meče pro malé rytíře (stránky rytířské zbrojnice pro děti) má v nabídce mezi jinými replikami štítů vyrobenými ze sololitu (dřevovláknitá deska) i gotický s moravskou orlicí.

Sololitový štít s obecnou figurou vysoký 43 cm.
Štít je určen k obraně proti dřevěnému meči.

Děcka jsou v útlém věku pohyblivá a mrštná. Mají většinou postřeh. Často však nemají dílnu. Přirozeně se při hře snaží chovat rozumně. A protože myslí jim to rychle, a tak (i jejich páni rodiče) chápou, že ochranné prvky, tak jako chrániče kolen u jezdců na kolečkových brulích, rukavice hokejistů, přilba při jízdě na kole, aby hra dopadla dobře, jsou potřeba i zde.

Deklarace moravského národa - používaná grafika

Naší pozornosti neuniklo, že na po prohlášení Deklarace moravského národa založených stránkách www.moravskynarod.cz se nějak zvlášť viditelně neprojevovala (neprojevuje) moravská symbolika v podobě grafického návrhu stránek. Nicméně v postupně se rozšiřující nabídce nahoře na stránce přibyl později i odkaz na koncem ledna 2017 založenou "facebookovou" stránku (k tomu viz informace z 28. ledna Deklarace na facebooku a článek z 19. února 2017 Příspěvky a úvahy o Moravě a Moravanech).

Poznámka: Koncem ledna 2017 (30. 1. 2017) vznikla rovněž na Facebooku stránka Moravský národ, která texty zveřejněné na stránce moravský národ přebírá také.

V závěru druhé únorové dekády se na stránce Deklarace moravského národa (Facebook) objevil příspěvek "LOGO: Deklarace Moravského Národa. ... jak se Vám líbí ?" představující návrh jednoduchého grafického pojetí loga deklarace vypadající jako písmena DMN - prostě mající podobu počátečních tří písmen názvu (první písmeno velké, ostatní malá; modrá-žlutá-červená). Někomu připomínalo sparťanské barvy, jinému zase rumunskou trikolóru (poznámka k tomuto názoru: pořadí barev jsme neověřovali).

A: "Sparťanský barvy nebrat!"

B: "To je RUMUNSKO"

C: "Je to lepší jak tam mít orlici která upřednostňuje jen jednu skupinu Moravanů když tak obě, jak má Jm nebo raději žádnou."

D: "Vytvořte sami LOGO. Rádi příjmeme od Vás návrhy."

V diskuzi vystupovalo jako diskutující, jak se zdá, tři až pět osob. Návrh vydržel společně s příspěvkem zveřejněn tak dva nebo tři dny, a poté byla jím vyvolaná diskuze i s příspěvkem skryta (pro čtenáře to znamená, že byla smazána). Jako logo Facebook stránky Deklarace moravského národa se pak hned 20. února objevuje pro tu chvíli to, co vidíte na obrázku níže.

Logo Facebook stránky
Deklarace moravského národa
zobrazující se 21. února 2017

Něco z té zajímavější části diskuze, co má vztah k tomu, co vidíte výše, se však přesto podařilo zachovat. Skutečná jména byla pro jistotu nahrazena přezdívkami:

A: "Dobrý večer. Osobní názor od srdce...ta Moravská orlica, náš symbol, tam dost chybí.......A taky nechápu, proč bychom se pořád měli vzdávat povýšení našich, Moravských barev, římským císařem. Pohrdat hrdinstvím a oddaností svých předků, díky kterým jsme uvedené privilegium dostali do užívání(na rozdíl od některých jiných), to můžou jen nevděční darebáci! Děkuji."

B: "Kdyby šlo opravdu o dodržení a povýšení na zlatou, tak nic proti, ale kdo užívá místo žluté jen zlatou? . i když takové barvy a materiály existují mnozí mají takovou plachtu ve své lékárničce, proti podchlazení nebo ve vánoční kolekci ,a vidět zlatou nebo žlutou je přece velký rozdíl.. Každý má přece právo se hlásit k té, která mu vyhovuje. nebo odsouhlasili jím zvolení zástupci."

C: "Vidím, že na Svatoplukovy pruty stále mnoho Moravanů nedbá. Hlavně, že JÁ mám pravdu. Ach jo"

A: "U té žluté dost zanikají kontury písmene. Protože se de facto jedná o zlatou, mohla by být barva méně citronová a o něco sytější - více odpovídat té zlaté barvě. I když možná klame mé barevné nastavení obrazovky. Ale není to kritika. Návrh se mně líbí."

B: "JAK PRAVIL MŮJ ZNÁMÝ ----Dokud nenastane souhlas můžeme diskutovat . Jak nastane souhlas a shoda, pak není o čem diskutovat. Souhlas likviduje diskuse u souhlasu pak už není o čem a máme po ftákách."

D: "Dobrý večer. S tím "Jak pravil můj známý" plně souhlasím. Bohužel, ohledně Moravských barev ve shodě asi nebudeme.......ale takový je život."

B:"Tak to ještě dlouho po ftákách asi nebude"

C: "Myslím si, že tady nejde o názory a o diskusi. Moravské iniciativy se sešly a prodiskutovaly to. A shodly se, že se zatím nejedná o oficiální vlajku Moravy a že to tedy odloží až na dobu, kdy Moravané skutečně získají opět Moravu do své správy. Potom, že se k tomuto tématu vrátíme. Do té doby, že budeme ctít většinový názor. Toto rozhodnutí padlo především z toho důvodu, že otázka podoby vlajky, stejně jako otázka našeho Slezska, byla našimi protivníky používána proti moravským snahám jako jablko sváru, které opakovaně vhazovali mezi nás. Mnoho moravských patriotů se poté věnovalo právě diskusím o "správné" a "jedině správné" podobě moravské vlajky a vytvářely se až nesmiřitelné skupiny. Úsilí směřované k hlavnímu cíli, tedy k obnově zemského zřízení se dostávalo do pozadí a bylo to ke škodě věci samé. Myslím, že nikdo nezpochybňuje, že tuto otázku lze posuzovat z různých stran a hledisek, podle toho, které argumenty a historická data bereme jako určující."

B: "Který většinový názor a které skupiny? Proběhlo už nějaké referendum mezi obyvateli? Já si stále myslím,, že tyto stránky byly založeny proto, aby se mohlo diskutovat, a přidávat názory, aby jiní pak měli i z čeho vybírat.,. A co se týká vlajky každý si přece vybral tu která se mu líbí, a k té se hlásí. Co se stane když si nějaká většina odhlasuje tu svoji? U mne stejně absolutně vůbec nic , na svém domě si dál vyvěsím tu, která se líbí mě a na kterou mě nikdo nedal ani korunu. Jestli má někdo problém řešit vlajku, já tedy rozhodně ne, já už mám dávno vybráno a když si může jistá skupina nosit tu svoji, tak proč bych nemohl stejně tak já? Mám to odhlasováno a nemám ani co řešit. kapišto?"

C: "Jak je to u nás s referendy víte. Diskusí o vlajce bylo mnoho. Takže obrázek si mohl každý, kdo se o to zajímá, udělat. A každý sám za sebe může používat vlajku, kterou považuje za odpovídající. Jestliže se promoravské iniciativy rozhodly užívat jednu z nich, protože nejednotnost v názoru mezi moravskými patrioty byla skutečně v médiích opakovaně použita proti našim snahám, je to jejich věc. Je to přece jen na úrovni doporučení ! Je to jen vyjádření jejich názoru, na který také mají právo. A jestli už o tom nechtějí diskutovat, je to také jejich právo. Nevidím problém."

B: "... Když referendum nebo anketu nikdo nezorganizuje protože se mu nehodí do krámu pak není ... Takže není co řešit, , Zatím ať se každý hlásí k tomu co se mu libí a co si sám odhlasoval a nebo odhlasovali řádně zvolení zástupci a měl by je respektovat... A jestli má někdo potřebu zviditelňovat to jeho,, tak samozřejmě ani já nezůstanu pozadu a i já dám o sobě vědět, aby si nemysleli že jsou jenom oni. středobod vesmíru."

C: "Zatím ať se každý hlásí k tomu, co se mu líbí. Jistě, to je každého právo a nemyslím si, že by to někdo zpochybňoval. A pokud ano, tak by to tak nemělo být. Já například respektuji to, na čem se ty promoravské iniciativy dohodly, protože se mně to zdá rozumné. Ale jiný názor respektuji. Jsem demokrat."

B: ".. Já tu svoji vlajku nosím na různá shromáždění schovanou, Ale jak tam jen zahlédnu ,stačí jedním okem, že si tam někdo už vytáhl tu svoji, tak okamžitě nemohu zůstat pozadu a hned vytahuji i já tu svoji, aby si nemyslel, že to taky neumím, pokud nikdo nevytáhne, pak ani já ne,.. Ale já nezačínám."

Takže která?

B: "Ta naša."


Jindřich Šebánek, Strážci moravského znaku, 1941 - zvláštní otisk z Erbovní knížky na rok 1941

Strážci moravského znaku.
J. Šebánek.

Před dvěma lety uveřejnil na tomto místě Karel kníže ze Schwarzenbergu studii o strážcích zemského znaku českého.1) Při její četbě se bezděky vynořuje otázka: co víme o strážcích zemského znaku moravského? Třebaže na ni v dosavadní literatuře nenajdeme ani náznak přímé odpovědi, neznamená to, že by na ni nebylo možno odpověděti vůbec. Projevilo se to, když jsem shromáždil příslušný pramenný materiál, připravuje větší studii o historii moravské orlice.2)

Moravskou orlici se strážcem (štítonošem) máme doloženu - pokud vím - po prvé na počátku 15. věku. Vycházejíce z práce Schwarzenbergovy, musili bychom říci, že tedy asi o půl století později než český znak v doprovodu svého strážce. Vpravdě je však situace poněkud jiná. Neboť poskytla-li Schwarzenbergovi nejstarší doklad štítonoše českého znaku majestátní císařská pečeť Karla IV., na níž jsou po stranách císařova trůnu vyobrazeny štíty se znaky říšským a českým držené orlicemi, soudím, že tu nejde o štítonoše v pravém slova smyslu. Přihlížíme-li k vývoji obrazů, dochovaných nám na pečetích panovníků římskoněmeckých, počínajíc Jindřichem VII., dojdeme k výsledku, že orlice na pečeti Karlově mnohem spíš než funkci strážců znaků mají funkci strážců trůnu císařského.3) Za vskutku nejstarší doklady štítonošů českého znaku bych považoval teprve ty, které uvádí Schwarzenberg ze známé a slavné bible Václava IV. Ale pak docházíme k závěru, že nejstarší štítonoše českého i moravského znaku máme doloženy vlastně asi z téže doby. Ale nejen o časové, dokonce i o věcné souvislosti je tu možno mluviti. V čem kotví, pochopíme hned, řeknu-li, že nejstarší doklad strážce moravské orlice s počátku 15. věku se najde v slavném jihlavském kodexu Gelnhausenově. Neboť je dobře známo, jak úzkým poutem výtvarného vkusu byli vázáni k malířům, pracujícím na dvoře Václava IV., jejichž dílem je Václavova bible, neznámí mistři, kteří vyzdobili Gelnhausenův kodex.4) Tuto souvislost musíme míti také na zřeteli, když zjistíme, že mezi štítonoši českého znaku v bibli Václavově se setkáme s postavou tak zvaného "divého muže" a že v doprovodu téhož heraldického symbolu je vymalována moravská orlice v kodexu Gelnhausenově.5)

Jde tedy zajisté jen o ryze módní záležitost a sotva právem bychom mohli tvrditi, že i snad jen po určitou přechodnou dobu figuroval "divý muž" opravdu jako štítonoš českého a moravského znaku, tím méně pak něco z této jednoty štítonošů odvozovati. Proto se také vzdávám úkolu prvého známého štítonoše moravského znaku tu podrobněji popisovati. Bylo by to zajisté i proto zbytečné, že dokonalá reprodukce příslušného vyobrazení z Gelnhausenova kodexu je v literatuře přístupna.6)

Za dalším dokladem štítonoše moravského znaku musíme jít až do druhé polovice 15. stol. Za to je to však doklad zvláště cenný. Skýtá jej krásný erbovní list moravský, vydaný od císaře Fridricha III. r. 1462. Tímto erbovním listem byly totiž nejen polepšeny dosavadní barvy moravské orlice v tom smyslu, že z milosti císařské bylo Moravanům dovoleno, aby užívali místo dosavadního bílého (stříbrného) a červeného šachování orlice heraldicky vznešenějšího šachování žlutého (zlatého) a červeného, jak se tak často uvádí.7) Ne sice slovy erbovního listu, ale aspoň k němu připojeným vyobrazením znakovým, byl stanoven také štítonoš moravské orlice. Spatřuje se tu (srv. obr. 1; pokud jde o barvy, čtenář může sledovati můj popis na barevné reprodukci celého erbovního listu, jíž je ozdobena známá monografie B. Bretholze o moravském zemském archivu)8) anděl, klečící na pravém koleně, jehož postava je oděna v bílé, řasnaté roucho na prsou poněkud rozhalené, takže tu přichází k platnosti zelené spodní roucho andělovo jen nepatrně ve formě oválu pod andělovou šíjí vystřižené. Křídla andělova jsou mírně rozpjata, jeho hlava je nakloněna heraldicky vpravo, tvář naturalisticky pojatá je ovroubena světlými rozpuštěnými kadeřemi, které jsou přidržovány bílou stužkou. Modrý štít, ozdobený znakem orlice, drží anděl před sebou lehce oběma rukama.

Na pohled bychom snad mohli považovati za zbytečnou otázku, proč právě anděl byl r. 1462 zvolen za štítonoše moravského znaku a spokojili se obecným zjištěním, že andělé náležejí mezi nejoblíbenější štítonoše vůbec. Ale sotva lze přehlížeti poučení, které vyplívá z přehlídky českých panovnických pečetí z doby, z které nový znak moravský pochází. Podle V. Hrubého9) užíval Ladislav Pohrobek majestátní pečeti, na jejíž přední straně je zobrazen král, sedící na trůně. Vpravo od něho drží anděl znak uherský, maje u nohou znak rakouský, nalevo podobný anděl drží znak český, maje u nohou znak moravský, zatím co pod trůnem je znak lucemburský. Na rubu téže pečeti tři andělé (shora, z prava a z leva) drží velký znak český, kolem něhož jsou seskupeny znaky ostatních zemí Ladislavových. A podobně upravené majestátní pečeti - což by bylo zvláště důležité - užíval prý podle Hrubého také král Jiří. Dlužno ovšem dodati, že se vzápětí proti tomuto tvrzení Hrubého ozval kritický hlas, ba energické dementi: není prý vůbec pravda, že by měl král Jiří dvoustrannou majestátní pečeť a je vyloučeno, že by mohl Hrubý uvésti jediný její doklad.10) Dlužno připustiti i to, že ani za Ladislava, ani za krále Jiřího (pozdější vývoj tu už úmyslně ponechávám stranou) nebyl anděl výhradným štítonošem českého znaku, neboť na jednom ze tří známých typů tak zvané královské (méně slavnostní než majestátní a při tom nejčastěji užívané) pečeti Ladislavovy vidíme ve středu pečetního pole velký štít, ozdobený znakem českým a uherským, držený dvěma orlicemi jako štítonoši,13) nikoli tedy anděly. Jediný dochovaný a při tom stále a stále užívaný typ královské pečeti Jiříkovy nevykazuje rovněž anděla jako štítonoše českého znaku. Přísně vzato, nemá královská pečeť Jiříkova vůbec štítonoše. Po straně štítu s českým znakem, který je ve středu pečetního pole, jsou sice, podobně jako na pečeti Ladislavově, orlice, ale tyto orlice tentokráte nedrží štít, nýbrž stužku, na níž je napsána legenda pečetní.12)

Ale s andělem se za to setkáváme na dvou jiných typech královské pečeti Ladislavovy. Především na prvém, nejstarším typu, kde anděl drží vlastně pět štítů, navzájem spojených řetězem, visacím zámkem uzavřeným, přímo se dotýkaje jedině štítu rakouským znakem ozdobeného.13) Dále pak na třetím typu, kde se spatřuje velký, klečící anděl, kterak drží před sebou čtvrcený štít, na němž se střídá znak český s uherským.14) Pokud pak jde o krále Jiřího, setkáme se s andělem jako štítonošem na obou dochovaných typech jeho malé, sekretní pečeti. V obou případech jde zase o klečícího anděla, jenž drží štít s českým znakem.15) Konečně lze ještě dodati, že anděl je také ještě štítonošem českého znaku na pečeti choti krále Jiřího, královny Johanny.16)

Přehlédneme-li tyto doklady, smíme jistě říci, že anděl je v době králů Ladislava a Jiřího běžně užívaným štítonošem českého znaku. Začleňme do našich úvah nyní ještě i to, že Fridrichův erbovní list pro Moravu byl vydán krátce po tom, kdy byl císař Jiříkovou pomocí vysvobozen z krajně svízelného postavení, v němž se octl, když se Vídeň v srpnu téhož roku postavila otevřeně na stranu jeho nepřátel, ba přímo ve dnech, kdy císař s českým králem, dlíce pospolu, srovnávali v nejlepší shodě své politické účty a kdy Jiří přijímal z rukou vděčného císaře celý věnec milostí pro sebe i své země. Pak zajisté nebudeme moci upříti pravděpodobnost domněnce, že moravský erbovní list, který byl jednou z těchto milostí, byl v určitém smyslu předzvěstí památné listiny Jiříkovy z 13. ledna 1464, jíž byla Morava na věčné časy spojena s českým královstvím. V tom smyslu totiž, že úmyslným zvolením anděla jako štítonoše moravského znaku, tedy téhož znamení, které bylo štítonošem znaku českého, měla být v heraldické mluvě dokumentována jednota obou zemí, Čech a Moravy.

Ale stejně tak, jako tato jednota sama byla brzy poté aspoň na určitou dobu prolomena, když Morava připadla dočasně uherskému králi Matyášovi, zatím co v Čechách již vládl král Vladislav z rodu Jagellova, tak také její heraldické vyjádření ztratilo svůj faktický podklad. To proto, že v Čechách po smrti Jiříkově zřejmě ztrácí anděl, jako štítonoš českého znaku, půdu, nejsa v praxi nahrazen vlastně s dostatečnou důsledností žádným znamením jiným. Takový dojem aspoň mám z toho, co pověděl o historii strážců českého znaku Schwarzenberg, i když připouštím s ním, že vývoj - třebaže dosti neurčitě - směřoval k tomu, že aspoň s určitou pravděpodobností se strážce českého znaku už od 16. věku smíme považovati dvouocasého lva.17)

Čtenář, znalý toho, co se traduje v literatuře o historii moravského znaku, očekává nyní zajisté jeho další závěr, že i se strany moravské plánovaná snad jednota českomoravského štítonoše byla zrušena, neboť se obecně má dnes za to, že Morava má ve věci svého znaku jen teoretickou výhodu v tom, že byl r. 1462 stanoven zvláštním erbovním listem zemský znak, zatím co se Čechám vůbec nikdy erbovního listu nedostalo, že prostě Fridrichova znaková úprava byla pouhou ranou do vody, neboť Morava se i po roce 1462 nadále přidržovala svého starého znaku, totiž orlice šachované bíle a červeně. Na jiném místě ukáži, do jaké míry je tento názor oprávněn. Zde bych chtěl říci jen tolik, že aspoň pokud jde o štítonoše moravského znaku nezůstala listina Fridrichova rozhodně bez odezvy.

Prvý doklad toho, že po roce 1462 žije vědomí, že anděl je štítonošem moravské orlice, najdeme - pokud vím - v známém brněnském prvotisku Olomouckého žaltáře z roku 1499.18) Na obr. 2 tu reprodukuji krásnou dřevořezbu, jíž je ozdoben explicit tohoto tisku. K vyobrazení není třeba mnoha slov. Stačí položiti je vedle moravského znaku z r. 1462 a vzíti v úvahu, že určité rozdíly, které při srovnávání obou obrazů pozorujeme, jsou prostě podmíněny tím, že na obraze z r. 1499 anděl nedrží před sebou jen znak zemský, nýbrž také městský znak brněnský, abychom došli k závěru, že souvislost obou obrazů je tak zřejmá, že přímo nutí k závěru, že mladší je přímou odvozeninou staršího. Jmenovitě bych upozornil na shody v tvaru a poloze křídel obou andělů, v kresbě jejich oděvů, v posici těla (poklek na pravé noze), ba i ve výrazu tváře.

Další doklad skýtají artikule moravského zemského sněmu. Vzácné tyto tisky, dochované nám ve více méně souvislé řadě od čtyřicátých let 16. věku,19) jsou zprvu zdobeny v čele jednoduchým obrazem moravské orlice, položeným na štítě. V artikulích sněmu z r. 1556 najdeme však typ podstatně složitější,20) který tu reprodukuji jako obr. 3.Jak patrno, drží tu štít s moravskou orlicí dva andílci. Sotva lze pochybovati o tom, že i v tomto případě máme co činiti s reminiscencí na znakovou úpravu z r. 1462, při čemž ovšem základní obraz byl do značné míry přizpůsoben vkusu dobovému. A neváhal bych stejně - tedy zase jako volnou repliku znaku Fridrichova - posuzovati dva anděly, kteří figurují jako štítonoši moravské orlice v známé knize stavu panského markrabství moravského, která byla založena a patrně také vyzdobena r. 1670.21)

Nepoměrně přesvědčivější doklady o tom, jak žil na Moravě obraz moravské orlice v plném lesku, fixovaný Fridrichovým erbovním listem, podávají se, sledujeme-li historii moravské stavovské pečeti. Mám-li vyjíti od přímých dokladů moravské stavovské pečeti, musím připustiti, že jsem se s nimi, aspoň zatím, setkal až v době velmi pozdní. Oba typy moravské stavovské pečeti (větší a menší),22) které znám, sotva mohou být starší než z polovice 18. století. Na zemských písemnostech, zejména na tak zvaných "Památkách", to jest stavovských dlužních úpisech, lze pak sledovati užívání této větší pečeti takřka až do r. 1848. Štít s moravskou orlicí na obou těchto pečetech drží před sebou anděl, který, třebaže neklečí, nýbrž stojí a třebaže je ošacen podle módy 18. věku, nemůže zapříti, že je rodným bratrem anděla, který je štítonošem moravské orlice v listině Fridrichově. Čtenář může se o tom ostatně přesvědčiti sám, srovná-li připojené vyobrazení menší stavovské pečeti23) se shora citovanou reprodukcí listiny Fridrichovy. Ale je zajímavé, že i kdybychom neměli těchto přímých dokladů, mohli bychom přece s jistotou mluviti o tom, že se památka na moravský znak z r. 1462 udržela v moravské stavovské pečeti. To proto, že zprávy o této pečeti, které se nám dochovaly - a které nota bene jsou podstatně starší než konkretní dochované případy - jsou zčásti tak určité, že opravňují samy k závěru, jakým obrazem byla moravská stavovská pečeť ozdobena. Jde o zprávy ze sklonku 16. a z počátku 17. stol., obsažené v tak zvaných moravských sněmovních Památkách.24) Neuvádím je do literatury po prvé. Na nich je totiž založeno to, co pověděl kdysi Fr. Kameníček o historii moravské zemské pečeti.25) Podivným nedorozuměním však Kameníček tyto zprávy v nejpodstatnějších věcech špatně interpretoval, ač jejich mluva je zcela jasná. Především se Kameníček očividně mýlí, tvrdí-li, že "veřejné listiny, vydávané zemskými sněmy nebo soudy, byly pečetěny zemskou pečetí", že se této pečeti, upravené po vzoru české zemské pečeti, "s příslušnými změnami" užívalo v 16. stol. velmi zřídka, takže dlouho zůstávala neporušena a teprve na konci 16. stol. bylo třeba nahraditi ji pečetí novou. Neboť usnesení sněmu z r. 1595, které hned Kameníček potom jako prvou konkrétní zprávu cituje,26) neklamně svědčí o tom, že pečeť zemská, o které se tu mluví, nebyla pečetí novou v tom smyslu, že by měla nahradit nějakou starší, nýbrž že pečeť zemská je r. 1595 na Moravě prostě novým zařízením, které se naším usnesením teprve uvádí v život.27) Ostatně ne na dlouho, neboť již r. 1601 nařídili stavové, jak Kameníček celkem správně uvádí, aby nedávno předtím pořízená pečeť byla zase zničena, protože prostě nebylo příležitosti k jejímu použití. Jak byla tato prvá moravská stavovská pečeť upravena, o tom nemáme nejmenších zpráv. Bohatší po této stránce jsou zprávy o druhé stavovské pečeti, kterou dali stavové zhotovit v letech 1608-1610, jak o tom Kameníček na základě příslušných zpráv ze sněmovních Památek mluví. V jednom ze zápisů se totiž výslovně praví, že bylo panu hejtmanovi v moc dáno pečeť "podle svého zdání" udělati dáti, ale že "J Mt pan Jetřich z Kunovic má dáti ten erb zemský, tak jakž v listu při svobodách zemských se nachází, vymalovati a velikost pečeti české změříce, to oboje J Mti panu hejtmanu odvésti".28) Že je tu míněn erbovní list Fridrichův, není zajisté těžko uhádnouti a příslušný závěr se pak podává sám: moravská pečeť zemská, která vešla v užívání r. 1610 - tentokráte už vskutku, "aby se jí užívalo k nejpřednějším věcem s dovolením všech čtyř stavů" - byla zhotovena podle přímého vzoru erbovního listu Fridrichova. Nesla tedy v pečetním poli beze vší pochyby v podstatě týž obraz, jaký jsme shledali na pozdních stavovských pečetech z 18. věku - štítonošem zemského znaku byl na ní anděl, jehož nepřetržitá kontinuita aspoň od počátku 17. věku - ne-li od konce 15. věku - je tím dokázána.

Přece by však nebylo správné, kdybychom z toho, co tu bylo pověděno, chtěli snad odvoditi, že po celé toto dlouhé období zůstával anděl jediným oficiálním štítonošem moravského znaku. Probíráme-li totiž jednou tu už zmíněné moravské sněmovní artikule, přesvědčíme se o tom, že s výjimkou onoho případu z r. 1556 nikde jinde není strážcem moravské orlice anděl, ani andílci. Za to však počínajíc rokem 1598 se setkáváme v těchto tiscích s vyobrazením moravského znaku, jehož strážci jsou dva dvouocasí, tedy čeští lvi. Našel jsem celkem tři typy tohoto vyobrazení, z nichž jeden - s hlediska heraldického i uměleckého nejhodnotnější - tu připojuji.29) Dodávám, že jen s určitými mezerami, které jsou vyplněny různými typy mor. orlice bez štítonošů, se užívalo těchto tří typů v tiscích zemských artikulů sněmovních až do osmdesátých let 17. stol. tedy takřka po plných 100 let. Odtud setkáme se v našich tiscích zase už výhradně jen s prostými obrazy orlic bez štítonošů. Uvážíme-li že tisky moravských sněmovních artikulů byly vydávány péčí zemských písařů a místopísařů, nebudeme moci jim a spolu také znakovým znamením v nich obsaženým upříti oficiální povahu. Ale pak docházíme k závěru, že se na Moravě užívalo - aspoň od sklonku 16. do sklonku 17. věku, oficiálně dvojích štítonošů zemského znaku, anděla a českých lvů. A sotva asi pochybíme, vyložíme-li si lvy jako štítonoše moravského znaku prostě jako nové, poměrům z konce 16. stol. - kdy anděl jako štítonoš nemá už spojitostí s českým znakem a plný důraz spočívá na dvouocasém lvu jako na symbolu české země - plněji odpovídající a proto snadněji srozumitelné vyjádření prastarého těsného vztahu mezi Čechami a Moravou jako hlavou koruny a nejpřednějším údem jejím. Důraz je na slovech "modernější vyjádření", neboť, jak jsme viděli, i starší moravský štítonoš, anděl, vyjadřuje vlastně totéž, nebo aspoň kdysi vyjadřoval.

A tak, kdybychom dnes byli postaveni před úkol zobrazit moravský zemský znak v plném lesku, tedy i se strážcem znaku, nemusili bychom dlouho vážiti, zda anděl či lev tu má větší oprávnění. Neboť oba tyto symboly k nám mluví v zrcadle historického vývoje strážců moravského znaku touž přímou a jednoznačnou řečí.

1) Erbovní knížka na r. 1939, str. 9-14.
2) Tuto studii jsem prvotně připověděl dru B. Lifkovi, když mne vyzval k napsání příspěvku do této Knížky. Práce se mi však rozrostla natolik, že se ukázala potřeba vydati ji jinde. Uveřejňuji tu proto tuto stať jako námět z větší, připravované práce.

Zvláštní otisk z Erbovní knížky na rok 1941

Povolování používání moravského zemského znaku


1)

Číslo 59363/(19)14
Referent: Dr. Bar. Baratta

Věc: Ústředna pro průmysl živností a obchod na Moravě a ve Slezsku - používání zemského znaku

Přednes.
Referent navrhuje:
(Na obal exh. s přílohou)
Dodává se c. k. místodržitelství v Brně s podotknutím, že se proti žádanému povolení k používání zem. znaku na dopisech a tiskopisech shora jmenované Ústředny ze zdejšího stanoviska ničeho nenamítá.

V Brně, dne 22. 8. 5. 9. 1914.
Baratta
Derka

Předneseno a schváleno ve schůzi zemského výboru dne 5. 9. 1914

2a)

C. k. mor. místodržitelství

Čís. 33372.
V Brně, dne 16. října 1917.

Český zemský svaz pro povznesení návštěvy cizinců na Moravě a ve Slezsku - o povolení užívání zemského znaku.

Dodává se zemskému výboru moravskému v Brně k vyjádření

Za c. k. místodržitele:

2b)

Číslo: 42403: (19)17
Praes: ad 40041 (19)19
Referent: Pan Dr. bar. Baratta.

Věc: Český zemský svaz pro povznesení návštěvy cizinců na Moravě a ve Slezsku, užívání zemského znaku.
k č. 33372 ze dne 16. 10. 1917.

Přednes.
Referent navrhuje:
(Na obal přílohy)
./. vrací se c. k. mor. místodržitelství v Brně s podotknutím, že proti žádanému povolení k používání zemského znaku na dopisech shora uvedeného zemského svazu se zdejšího stanoviska ničeho nenamítá.

V Brně, dne 10. listopadu 1917
Baratta
Derka

Předneseno a schváleno ve schůzi zemského výboru dne 10. 11. 1917

3) 

Mor. místodržitelství

Opis

40041

Čís. 51589.
V Brně, dne 11. srpna 1919.

Českému zemskému svazu pro povznesení návštěvy cizinců na Moravě a ve Slezsku v Brně.

Ministerstvo vnitra dalo sem věděti výnosem ze dne 31. července 1919, čís. 34523/2 toto:

Ministerstvo vnitra svoluje k tomu, aby "Český svaz pro povznesení návštěvy cizinců na Moravě a ve Slezsku" se sídlem v Brně směl užívati zemského znaku na dopisech a tiskopisech.

O tom dává se na žádost ze dne 8. července 1919 věděti.

Za správce místodržitelství:

Čís. 51589
V Brně, dne 11. srpna 1919.
Český cizinecký svaz v Brně, používání zemského znaku moravského.
K čís. 42403 ze dne 17. listopadu 1917.

Zemskému výboru v Brně na vědomí.

Za správce místodržitelství:

Na vědomost
V Brně 16. 8. 1919

4a)

ad 29922/(19)23

23516.

Žádost kuratoria Národního divadla v Brně za povolení užívati zemského znaku.

Přednes:
(čti se žádostí kuratoria.)

Návrh:

Žádané povolení uděliti.

Zemské správě politické v Brně.

K tamnímu vyzvání ze dne 30. 4. 1923 čís. 53675/VI se sděluje, že se zdejšího stanoviska není námitek proti tomu, aby bylo vyhověno žádosti kuratoria Národního divadla v Brně ze dne 24. 4. 1923 stran používání zemského znaku na plakátech, divadelních programech a úředních dopisech Národního divadla v Brně.

V Brně, dne 26. 5. 1923.

4b)

29922

Čís. 69763/VI.
V Brně, dne 6. 6. 1923.

Kuratorium Národního divadla v Brně, používání zemského znaku.
1 příl.

Vrací se zemskému výboru v Brně ku připojení žádosti kuratoria Národního divadla v Brně.

Za presidenta zemské správy politické:

V(ěc): Žádost kuratoria Národního divadla v Brně za povolení užívati zemského znaku.

Zemské správě politické v Brně.

Na vyzvání ze dne 6. 6. 1923, čís. 69763/VI vrací se žádost kuratoria Národ. divadla v Brně ze dne 24. 4. 1923. Zdejší vyřízení ze dne 26. 5. 1923, čís. 23516 se připojuje.

V Brně, dne 16. 6. 1923.

Připoj ex. č. 23516 a přílohu A

5a)

Číslo: 26355/(19)24
Referent: Pan přísedící P. Plhal.

Věc: Svaz českých vývozních hanáckých sladoven na Moravě, žádost o povolení používání zemského znaku v ochranných známkách.

Přednes.

Svaz českých vývozních hanáckých sladoven na Moravě hodlá zříditi známkovnu pro slad a ječmen a žádá, aby v ochranných známkách směl použíti zemského znaku.

Návrh:

Postoupiti žádost zemské správě politické s podotknutím, že se proti žádanému povolení k používání zemského znaku v ochranných známkách se zdejšího stanoviska ničeho nenamítá.

Předneseno a schváleno ve schůzi zemského výboru dne 24. května 1924.

Zemské správě politické v Brně.

Přiloženě zasílá se žádost svazu českých vývozních hanáckých sladoven na Moravě s ... opiš z návrhu (podotknutím, že se proti žádanému povolení k používání zemského znaku v ochranných známkách se zdejšího stanoviska ničeho) nenamítá.

V Brně, dne 24. května 1924.

5b)

Číslo: 59880/(19)24
Referent: Pan přísedící P. Plhal.

Věc: Svaz československých hanáckých vývozních sladoven v Olomouci, zaps. spol. s o. r., žádost o povolení k užívání zemského znaku v ochranné známce obchodní.

Přednes.

Svaz československých hanáckých vývozních sladoven v Olomouci žádá o udělení povolení k užívání zemského znaku v ochranné známce obchodní.

Návrh:

Postoupiti žádost zemské správě politické s podotknutím, že se proti žádanému povolení k užívání zemského znaku v ochranné známce obchodní se zdejšího stanoviska ničeho nenamítá.

Předneseno a schváleno ve schůzi zemského výboru dne 6. prosince 1924.

Zemské správě politické v Brně.

Přiloženě zasílá se žádost svazu československých hanáckých vývozních sladoven v Olomouci s ... opiš z návrhu (podotknutím, že se proti žádanému povolení k užívání zemského znaku v ochranné známce obchodní se zdejšího stanoviska ničeho) nenamítá.

V Brně, dne 6. prosince 1924.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně,  A 9 Zemský výbor, kr. 47