Změna znaku města Olomouce v roce 1758

V příspěvku Typáře a pečeti města Olomouce jsme si připomněli, že město Olomouc mělo vždy ve znaku a zároveň v pečetním obrazu městských pečetí tzv. moravskou orlici (rozkřídlenou šachovanou orlici) vycházející ze znaku moravských markrabat.

Orlice ve znaku města Olomouce se oproti moravské orlici liší jen červeným jazykem orlice, jelikož moravská orlice má jazyk zlatý. Po roce 1558 se v rozích znaku začala objevovat majuskulní písmena SPQO.

Poté co bylo město během druhého obléhání Prusy proběhnuvšího v květnu a červnu 1758 Olomouckými úspěšné ubráněno, přišli zástupci města za Marií Terezií s prosbou o změnu znaku: "prosili, aby směli na věčnou památku toho ozdobit moravského orla v jejich znaku na jeho prsou začátečními písmeny našeho vznešeného jména M. T. se srdečním štítem ovinutým zlatým řetězem.".

Na tomto základě pak bylo 12. listopadu 1758 vydáno znakové privilegium pro Olomouc. Marie Terezie žádosti vyhověla, přičemž však přidala ještě něco navíc: "... a dovolit tuto milost, aby oni ve svém znaku mohli mít čelně moravského orla, na prsou nikoli pouze počáteční písmena našeho vznešeného jména, ale také jeho majestátu císaře, našeho srdce nejmilejšího pána vyvoleného, tedy F. a M. T., pak se srdečním štítem ozdobeným ovinutým zlatým řetězem ...".

ZA v Opavě, SOkA Olomouc, fond Archiv města Olomouc, inv. č. 1460

(obojí citace: překlad Petra Houzara v zatím nevydaném příspěvku Erbovní listiny Marie Terezie pro česká a moravská města)

V privilegiu tedy není napsáno, jak (barvy) má být orlice - moravská orlice (moravský orel) šachována. Miniatura v privilegiu namalována není. Prostě, moravská orlice.

Pohled na Olomouc od severu se střelnicí v popředí.
Nad městem se vznáší černý orel, drží ve spárech káď
se solí, kterou sype na město, vlevo městský znak.
VMO, inv. č. O 2303, Solný terč, 1720, olej na dřevě.

Jak vypadají dochované veduty a střelecké terče města Olomouce z 18. a 19. století, na nichž je zachycen "moravský orel" (moravská orlice) před změnou znaku a po ní, nám ukazuje obrázková galerie Kolekce střeleckých terčů a vedut zveřejněná na stránkách Vlastivědného muzea v Olomouci. Informace objevující se v popiscích a citace muzejních předmětů jsou převzaty z textů v galerii.

Poklekající Olomucia s hradební korunou drží v pravé.
srdce, po jejím boku je kostkovaná orlice, vpravo
stojí muž držící podnos s mincemi. VMO, inv. č. O 2314,
Odměna za věrnost, 1761, olej na dřevě.
Uprostřed testamentu spočívá terč, na pravé straně
alegorie. Olomouce se znakem města a kopím, vlevo
postava s rohem hojnosti, z něhož se sypou mince s číslicí
800. Terč je připomínkou každoroční renty 800 zl.,
udělené olomouckým ostrostřelcům Marií Terezií za
statečnost při pruském obléhání města roku 1758. VMO,
inv. č. O 2322, Konfirmace střeleckého privilegia
Leopoldem II., 1790, olej na dřevě.
Uprostřed terče je bílý kruh s číslicí tři, položený
přes císařského orla, který spočívá na čele obelisku.
Výše nad korunou se nachází medailon Josefa II. Vpravo
vedle obelisku sedí Olomucia s městským znakem, vlevo
je veduta Olomouce. VMO, inv. č. O 2335, Hold Josefu II.,
1804, olej na dřevě.
Orlice uprostřed terče drží ve spárech znak arcibiskupa
 F. M. Chotka pod knížecím stanem a korunou. Nad ní dva
troubící géniové drží věnec s iniciálkami FM. Dole v krajině
 je umístěn tamburový postament zdobený girlandami,
na něm nádoba s ohněm, k níž vztahuje ruku ženská
postava. Pozadí tvoří členitá krajina s vegetací. VMO,
inv. č. O 2359, K intronizaci arcibiskupa Ferdinanda
Chotka, 1832, olej na dřevě.
Uprostřed terče je ženská alegorie s planoucím srdcem
na hrudi, která drží meč nad plamenem, levicí se při-
držuje sloupu, na jehož vrcholu se nachází kostkovaná
orlice. Sloup je ovinut páskou s textem Für Ferdinand
und Vaterland. Po levici ústřední postavy je Olomucia,
v pozadí veduta Olomouce, na obloze císařský orel,
zcela nahoře v záři Boží oko. VMO, inv. č. O 2367, Hold
císaři Ferdinandovi, vzpomínka na Františka, 1835,
olej na dřevě.
"Ve středu kruhu je umístěn císařský orel se znaky
zemí mocnářství a řádovými dekoracemi." VMO, inv. č.
O 2390, Svazek habsburských zemí, 1852, olej na dřevě.
Terč je připomínkou úspěšné obrany města. V jeho středu
se nachází vavřínový věnec podávaný bohyní Minervou
klečící Olomucii. Pozadí tvoří veduta Olomouce. VMO,
inv. č. O 2396, Osvobození Olomouce z obležení roku 1758,
1855, signováno: Kühn, olej na dřevě.
Šachovaná orlice má na prsním štítku břevno s písmeny
F.M.T. VMO, inv. č. O 2397, Znak Olomouce polepšený
Marií Terezií, 1856, signováno: Kühn, olej na dřevě.

A další.

U některých obrázků vidíme, že městský znak, jak je popsán v popisku, je někdy i po roce 1758 (ve 2. polovině 18. století i na začátku 19. století) na terčích namalován bez štítku, který byl přidán s vydáním privilegia z roku 1758 měnícího znak Olomouce. Komunální znaky jsou polepšovány červeným štítkem s babenberským břevnem již od dob Ferdinanda I. (viz např. privilegium Ferdinanda III. pro Brno). Takže pokud panovník znak polepšoval štítkem, nebylo nutné uvést jeho popis, a byly uvedeny jiné věci, v případě Olomouce písmena F.M.T).

Další literatura: Liška K., Městské znaky s ozdobami, Praha 1989 - zde zachycena jiná verze obrázku znaku Olomouce

Zemský léčebný ústav císaře Františka Josefa I. v Kroměříži Kaiser Franz Josef I. Landes-Heilanstalt in Kremsier, 1908

Čeněk Návrat (1864-1942) je autorem práce vydané v době stavby nového léčebného ústavu v Kroměříži v roce 1908: "Vývoj choromyslnictví na Moravě a nový zemský léčebný ústav císaře Františka Josefa I. v Kroměříži = Die Entwickelung des Irrenwesens in Mähren und die neue Kaiser Franz Josef I. Landes-Heilanstalt in Kremsier / sepsal V. Návrat". Souběžný název: Entwickelung des Irrenwesens in Mähren und die neue Kaiser Franz Josef I. Landes-Heilanstalt in Kremsier. Poznámka k historii léčebny: "V neděli 11. července l909 byl slavnostně předán právě dokončený Zemský léčebný ústav císaře Františka Josefa I. v Kroměříži prvnímu řediteli MUDr. Vincenci Návratovi.".

Obálkový název práce: Zemský léčebný ústav
císaře Františka Josefa I. v Kroměříži Kaiser
Franz Josef I. Landes-Heilanstalt in Kremsier

Na obálce vidíme patrně vyvedenu červenozlatě šachovanou orlici s červeným jazykem a se zlatou zbrojí v modrém poli hledící doleva. Pokud tu ovšem barva daného pole nebyla (není) ovlivněna barvou obálky, jak ji vidíme na obrázku výše. To je ale nepravděpodobné. Ostatně v léčebně jsou mozaiky v těchto barvách (jestli to také ještě není ovlivněno secesním stylem, snímek teď není po ruce), která je z doby stavby.

K tomu na osvětlení údaje v odkazované historii léčebny zveřejněné na stránkách ústavu (text byl kvůli lepší srozumitelnosti "č. 7 a č. 20" mírně doplněn): V posledním čtvrtém stavebním období byl postaven dodatečně schválený pavilon pro neklidné ženy (pavilon č. 7),budovy hospodářské kolonie a pavilon pro nemocné pracující v hospodářství (pavilon č. 20). Přístavba společenského domu k administrativní budově a katolický kostel ohraničily centrální prostranství ústavu. Přesto, že na něm nebyl vztyčen původně plánovaný obelisk, bohatě zdobené průčelí kostela na jedné straně a vhodně členěná administrativní budova se zadním průčelím společenského domu na straně druhé mu dodávaly důstojný vzhled. Umocňovaly jej mozaiky společenského domu s námětem moravské orlice a velká barevná vitráž s anděly v průčelí kostela.

Podrobnosti k architektonickému řešení ústavu se lze dočíst např. v bakalářské diplomové práci Petry Brychtové z roku 2011 Secesní architektura souboru staveb Psychiatrické léčebny v Kroměříži. Zde se dále dozvídáme, že v hale administrativní budovy se v prostřední části mramorové desky nachází moravská orlice. Reliéf Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I. je už dosti dlouhou dobu odstraněn. Pod vavřínovou snítkou je nápis „Zemský  sněm markrabství moravského roku 1902 se postaral vystavěti tyto budovy ke zdraví strádajícím na mysli“.

Ve společenském domě (dnes společenský sál) "Stropy sálu zdobí stylizované klasy okolo křišťálového lustru, klasy symbolizují úrodnost místního kraje a součástí jsou i čtyři majestátní moravské orlice, které znázorňují ve které zemi se nachází.".

Orlice s tímto provedením šachování by ovšem v roce 1908 byla v souladu s tradicí (2. poloviny 19. století) zobrazování znaku Moravy ze strany úřadů. Pro šíření tohoto znaku byl významným momentem rok 1848. Od té doby byla tato orlice upřednostňována zemskými úřady jako znak Moravy. Zemský ústav pro choromyslné v Kroměříži (zemský léčebný ústav) podléhal Zemskému výboru.

Orlice na obálce uvedené knihy, odhlédneme-li od chybějící zlaté koruny a od toho, že orlice hledí doleva, se od moravské orlice, kterou je stříbrnočerveně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí v modrém poli, liší barvou kovu (zlatá x stříbrná). Moravskou orlici ostatně v době před 1. světovou válkou vidíme v hlavičce hlavičkového papíru tohoto zemského ústavu, nalevo od textu Moravský zemský léčebný ústav císaře Františka v Kroměříži.

Mapa Moravskoslezské země podle Voráčkova patentu

Existuje řada map země Moravskoslezské a jejích jednotlivých okresů, které si můžete ve velkém rozlišení a kvalitě prohlížet na mapových portálech s historickými mapami a i když tu na stránce byly postupně výběrově shromážděny ukázky různých i starších významných map Moravy a Slezska aj., tak není zajisté účelem zde všechny tyto mapy s pomocí na různých stránkách uveřejněných souborů v různé kvalitě publikovat. Pěkné pro prohlížení map jsou speciální mapové prohlížeče, jen ten ochranný vodoznak někdy svojí přítomností brání tomu, abyste si mapu bez rozptýlení užili, jak byla vytvořena. Tak například na Old Maps Online naleznete mezi jinými Komunikační mapu země Moravskoslezské. Pohodlí jejího zkoumání srovnejte se způsobem zkoumání zde přítomných ukázek zajímavé mapy Země Moravskoslezská s plánem hlavního města Brna a Síť hlavních automobilových silnic v zemi Moravskoslezské.



Vlajka Moravy vyvěšená společně s obecní vlajkou

V souvislosti s referendem uskutečněným v Katalánsku/Katalánii byly na stránkách sdělovacích prostředků v dalších dnech bezprostředně následujících publikovány četné tímto referendem a možným vývojem ve Španělsku i v Evropě se zabývající články. V časopise Týden vyšel prý ironický článek Moravané: Náš vzor je Katalánsko. V internetové verzi Téma Týdne publikováno jako Vzkaz z Moravy: Katalánsko je náš vzor. Jako ilustrační v článku posloužily barvy používané Moravskou národní obcí, stranou Moravané apod. Určité věcné nedostatky se v tom textu nalézt dají snadno.

Pravda je, že: Morava nemá svou oficiální vlajku. A že: Barvy
historické moravské vlajky níže se shodují s barvami znaku
Moravy ve velkém státním znaku České republiky

Na stránce Týden.cz pak vedle toho vyšel článek (fikce) Jak se Moraváci odtrhli od Práglu, který si názvem, pojetím a obsahem (každý odstavec tu samozřejmě chce být vtipný, a to je dobře, skoro každý chce být, když má možnost, vtipný) jasně že přehnaného (a prý fiktivního) příběhu utahuje z moravských vlastenců. Takový článek vypadá celý nuceně. Z druhé strany by zase opačně mohl vzniknout stejně laděný článek Jak se Češi odtrhli od Bratislavy, Bánské Bystrice, Košic, Brna, Olomouce, Jihlavy, Ostravy a Opavy, což znamená Jak se Čechy odtrhly od Slovenska, Moravy a Moravského Slezska. Za smíchem je v takových dílech vždy cítit nepříjemná pachuť a hořkost.

Moravský vlastenec, má-li příležitost, napíše k politice třeba něco na tento způsob: "Máme štěstí. Naše "Moravské pseudo-hnutí" naštěstí opravdu zaručuje vždy a pouze jen humor, klid a bezpečí (u piva, pardon vína) ... to není žádné Katalánsko ani Skotsko:) Bohu díky!". My víme, že máme štěstí, ale s tímto budeme jako dělat co? :-) To znamená, že s tím (jednou) něco uděláme.

Vlajka Moravy vyvěšená společně s obecní vlajkou

Nemáme dataci této fotografie. Můžeme předpokládat, že je z posledních let, takže tak 2015-2017? Zajímavé by bylo zjistit, kde byla pořízena. Která obecní vlajka je tu společně s moravskou vlajkou? Přijdeme na to, že toto hezké foto bylo uděláno v obci Železné (nacházející se u Tišnova). Její znak a heraldická vlajka račích klepet vychází z erbu bývalých místních vladyků.

Moja Haná milovaná

Příběh původu Moravanů je jistě nějak vysvětlen v historických pracích. Když se jde do minulosti, tak je ale potřeba být opatrný (pozor na dogmata). Víme, že na Moravě je několik etnografických oblastí. Podívejme se na jednu z nich, Hanou. Jak jde dohromady s vědeckým popisem podaným třeba na základě vykopávek dále citovaná novodobá lidová zpráva o původu Hanáků? Ten je vysvětlen v knížce Moja Haná milovaná Jiřího Vrby (Hanácky spominání na rodnej kraj).

Jak se dostal Hanák na Hanó

... tož to belo tak:

Dež Pán Buh stvořel tento krásné kolaté svět, šak se s tém lopotil take šest dni, a protože bela sedmé deň neděla, tož odpočéval. Po obědě si trocho zdřiml. Pak si dal se svatym Petrem kafé. Svaté Petr mo povidá: Měle behme se Pane Bože jit podivat po tém světě, jak se ti to podařelo, ešle to všecko fungoje tak, jak sis to představoval." A tož šle. Přešle na Koséř.

Koséř, to je néveši hanácká hora tam o Kostelca - včel se před něma rozprostřela celá Haná, rovina šeroká, že z jednyho konca na drohé nedohlidneš. Zrovna belo přede žňama, sloničko svitilo, skřevánek pěkně cvrlikal, ryž se vlnila v teplym vánko. Svaté Petr povidá: "Pane Bože, to je krása, tade be to chtělo nejakyho bodryho čoveka, keré be se tade o tó zem staral, keré be to obili požal, sklodil, vemlátil, pak to pohnojil (no oni to potom eště pohnojile ini) a znovo zoral!" "Máš pravdo," povidá Pán Buh. Tož slezle z Koséřa dule, tam negde, co só včel Střechovice, Pán Buh nabral do roci té černé hanácké hlene, naplol na ňo, abe bela vaská, a ohňácal z ni Hanáka. Chlapa jak horo, odělal mo břošesko jak stařenčena dochna, stehna jak bokovy štipe, škraně jak skřeček po žňách. Položel ho do tráve a vdechl do něho došo. Hanák nic. Ledvá odfrkoval, škraně se mo nadóvale jak žabě břoch před bóřkó. Tož to néni samo sebó, Pán Buh šil, otrhl ječné klásek a milyho Hanáka ostim pošméral pod nosem.

Hanák třekráť kéchl, pak veskočel... No prd veskočel, převalel se na všecke štere, zvihl svó těžkó zadnico, jak se zchabral, postavil se před teho névešiho a povidá: "Te holomko, poslóché, te mě tode bodeš trhat muj ječmeň? Sels ho? Nesel! Tož ho nech bet!"

Tož tak se dostal Hanák na Hanó. A od téch dob se lopoti na polo jak tá tróba, celé opocené, zatímco ledi ve městě chodijó nastrojeni jak páni.

Na prostijovskym zámko stoji krásnym pismem psany, "Hanák tade bode do skonáni světa, tento prostijovské zámek, dyl o štere leta". Tož, věřme, že temo tak bode. V jedné ledové pěsničce se zpivá:

Na té našé Hané všecko máme,
Na té našé Hané zpíváme,
Na té Hané požehnané, Hanák orat nepřestane,
Me sme me a me se nedáme... 

Toto převyprávění k době dávno minulé pochopitelně nezmiňuje znak Moravy. To je záležitost nejdříve až tak toho 13. století. Když se řekne lidové umění, napadnou nás např. kroje. Kroje mají tradici již v renesanci (viz límce kopírující španělská okruží). A co hanácký kroj? Jak s ním je to dnes? Podle podoby kroje máme poznat hlavně tři věci. Odkud muž, žena je? Je svobodný (svobodná), je ženatý (vdaná)? Je bohatý (bohatá), je chudý (chudá). Kroj měl ten, kdo na něj měl peníze; a i podle toho se svým vzhledem lišily. Na kolik to vyjde dnes? Na odhadem čtyřicet tisíc vyjde mužský, na padesát tisíc ženský kroj? Nebo podle materiálu a nezbytného času na zhotovení na víc? Toto za předpokladu, že je kroj zhotoven pomocí ruční práce, aby kroj vydržel hodně (a počkáte si rok dva, dokud nebude hotový - stovky hodin práce - vyšívání atd.), nebo snad strojní vyšívání? Vydrží toto?

Jsou možná hanácké kroje, které byly vyrobeny mimo Hanou. Potřebujete určitě hanáckou pokrývku hlavy (dnes dělané šátky pečlivě uvažte tak, aby byla vidět jen ta potištěná strana). Většina z ceny padne na materiál, který přitom ani všechen na Moravě není k sehnání. Samotná (ručně dělané kroje) práce vypadá v poměru k materiálu překvapivě levně. Čekali byste, pokud byste věděli, jak dlouho trvá kroj udělat, že to bude dvakrát dražší. Možná jde ale i o to, jak dlouho a kdo to bude za tolik dělat, s jakým nadšením to - lépe řečeno, s láskou (i většinu života) dělá. Pro látky se jezdí až do Vídně i do dalekých Čech. Je taky třeba si uvědomit, že kroj je sváteční oděv, určený k nošení ve sváteční den. Podobně se to mělo se slavnostní keramikou. Obyčejně kdysi obyčejní lidé jedli z obyčejné kameniny, a to lepší se použilo několikrát do roka.

Dnes slyšíme, že tu někdy nečekaně může být, když už bychom chtěli pokračovat v tradici a kroj pořídit, vážný problém. Po roce 1848 venkovský kroj ustupuje, jakožto symbol "poddanství" na úkor černého obleku. Tradici, kdy se kroje běžně více nosily, pro nás pořád představuje 19. století. K tomu by se výrobci měli vracet a mělo by se zkoumat, jak to tehdy vypadalo, abychom na sobě mohli mít zvláštní kroj určený pro naši oblast. Vývoj v odívání se samozřejmě taky nezastavil. Pak opět přišla doba, např. konce 30. let a začátku 40. let 20. století, kdy se kroje zase víc dělaly (a dělaly se z toho, co bylo po ruce, a taky i proto, že se čekalo na konec války, který by v nich oslavili). Tehdy se některým i mohl víc líbit kroj kyjovský, protože dobře vypadá, a nechali si jej dělat.

A tady to máme. Pochopíme situaci, kdy zvyky v jedné dědině ovlivnily druhou (třeba se tak stalo až ve 2. polovině 20. století, to víte, obyvatelstvo se pohybuje, obyvatelstvo se mísí, a za určitých okolností v místě nové doplní nebo dokonce nahradí "původnější"). Jak bylo napsáno, vývoj stylu je taky přirozeně brán jako přirozená věc. Přenášení zvyků z docela velké dálky, když je snaha navazovat na tradice, je ovšem prvek dekadentní.

Dnes zájem o kroje celkem je a dost, třeba aby měli lidé co na hody. Stal se z toho více folklór. Odhlédneme-li od toho, že kroj ani není na každodenní nošení, a na nákupy nejspíš v kroji chodit nebudete. K jaké tradici se pak ale budeme (chtít) vracet? Neboli, když se dnes, jako to mohlo být už v těch třicátých letech, pořídí kroj z jiné oblasti, a udělá se s ním fotka, k čemu se bude chtít vracet dcera takové matky, když tu fotku jednou vytáhne a řekne, že to bude tak a tak?

Pěkná je připomínka kožichu ocáskového (podle německého názvu zase cípatého, doloženým moravským výrazem prsního) nošeného jistě hlavně v 18. a 19. století (3. čtvrtina 19. století je v dějinách tohoto kožichu dobou, kdy už je nejspíš na ústupu, ale ještě v polovině 20. století jej tu a tam měli při práci na dotrhání). Velice zajímavé je, že na něm v tom 18./1. polovině 19. století (?) měli v místě uprostřed hrudi našito srdce (červené). (Červené) srdce je tradiční symbol - viz na vesnických pečetích, perníku, zdobení keramiky, ale třeba i dvířkách na suchý záchod ...

A i když nemusíte mít kroj, tak jsou tu krásné písničky a hudba, které naleznete na albech, která se dají sehnat (jsou stále v prodeji). Abyste věděli, po čem jít, tady je jednoduchý přehled produkce z posledních let:

Šternberská cimbálová muzička: Vrť se, mily vřeteno. Písně a tance z Lipenského Záhoří. V roce 2005 v Olomouci vydal Zbyněk Žůrek, Folklorum.

Muzika Haná a členové souboru Haná z Velké Bystřice: Debe decke tak belo. Lidové písně ze srdce Moravy. (Hanácké tance ze 17. století) V roce 2016 v Olomouci vydal Zbyněk Žůrek, Folklorum.

Cimbálová muzika Strunky: Eště se podivám... Lidové písně ze srdce Hané. V roce 2011 v Olomouci vydal Kamil Valenta. Poznámka: Tato nahrávka chlapecké cimbálové muziky Strunky je hudebně vysoce hodnocena.

Hanácká mozeka Litovel: Nad Betlémem vězda stoji. Hanácké koledy hraje Hanácká mozeka Litovel. Vydáno v roce 2014 ve Velké Bystřici.

Hanácký mužský sbor Rovina: Dež se já šil na Svaté Kopeček... V roce 2017 vydal Hanácký mužský sbor Rovina. Hrají a zpívají: Hanácký mužský sbor Rovina, Dívčí sbor Jaderničky a Cimbálová muzika Záletníci. Nahráno v březnu a květnu 2017 ve studiu Českého rozhlasu Olomouc.

Vlněná moravská orlice Františka Hlavicy z roku 1928

Moravská galerie v Brně uchovává ve svých sbírkách a vedle vitráže s moravským znakem ze závěru 30. let 15. století pomocí internetové služby Sbírky on-line zpřístupňuje (vedle dalších Hlavicových děl) i dílo Františka Hlavicy z roku 1928 označené jako moravská orlice (utkáno z vlny ve Valašském Meziříčí).

Ten kobereček (dečka) je zajímavý - po stranách symbolika zemědělství (zelená, srp, klas, květ) a průmyslu (červená, ozubené kolo, kladivo) , na křídlech orlice (emblému vycházejícímu z či napodobujícímu moravskou orlici) pak symbolika malířů (tři červené štítky ze znaku malířského cechu) a učenců-filozofů (viz sova a logo filozofické fakulty, atribut Palas Athény apod.)


František Hlavica (23. ledna 1885 Vsetín – 16. července 1952 Vsetín) byl akademický malíř, ilustrátor a vysokoškolský profesor. V tomto uměleckém díle spatřujeme jistou stylizaci. Orlici k tomu, abychom ji označili prostě jako "moravskou orlici", chybí zlatá koruna a zlatá zbroj. Něco je tu potom ještě přidáno navíc. Barvy a ztvárnění obrazu ovšem naznačují stříbrnočervené šachování a orlice se nachází, jak jinak, v modrém poli.

Když odhlédneme od zbytku práce, kde se vedle lidových vzorů mimo jiné uplatnily i srp, obilný klas (můžeme si myslet, že je to buď ječmen nebo pšenice nebo něco jiného) a čtyřlístek v zeleném poli (z pohledu na obrázek se nachází nalevo), a dále ozubené kolo (o třech loukotích?) s kladivem a zelenou větvičkou v červeném poli kosočtverce, tak hned vidíme, že znak Moravy je o pár zajímavých symbolických prvků umístěných v kosočtvercích bohatší.

Na pravém křídle orlice jsou v modře olemovaném kosočtverci tři na modrém kroužku položené červené štítky a napravo je v stejně tak modře olemovaném kosočtverci sovička stojící na knize v zeleném poli. Okolo hlavy orlice držící v zobáku zelenou lipovou ratolest je napsáno TIBI GLORIA SEMPER (vždy budeš slavná). Okolo po stranách jsou ještě nějaké hvězdičky a dole písmenné zkratky (MGM a FH - František Hlavica).

Vitráže se znakem Moravy a znakem Brna ve sbírce Moravské galerie v Brně

Ve sbírkách Moravské galerie v Brně se nachází soubor malovaných skleněných vitráží řazených časově do let 1437-1439 (autor neurčen). Mezi nimi je vedle znaku města Brna, znaku Čech (českého znaku), znaku olomouckého biskupství, znaku Říše římské i znak Moravy (moravský znak).

Znak Moravy
Znak Brna


Popisky na stránce Moravské galerie Sbírky on-line jsou, jak zjistíme, když se po počátečním trochu zmateném trochu nechápavém výrazu při prvním pohledu na jeden nebo druhý dostatečně rozkoukáme, mezi znakem Brna a znakem Moravy v současnosti zaměněny. Není tak úplná jistota, že při nahrání obrázků došlo jen k spletení se s jejich přiřazením při vybrání ve správci souborů. Podíváme-li se na to v tomto rozlišení obrázku ne zcela přesvědčivě viditelné sbírkové čísílko namalované na vitráži s moravskou orlicí, a vidíme-li tam za lomítkem správně jedničku, můžeme dojít k závěru, že vitráž s moravským znakem má 37 cm.

Znak Moravy na zimním stadionu v Břeclavi

Na obrázku vidíme znak Moravy zavěšený pod střechou hokejové haly v Břeclavi (Zimní stadion Břeclav). Umístěn je tam, jak je vidět z grafiky na internetové stránce Terezy Břeclav, trvale.


O Moravě - moravská vlajka v záznamu uveřejněném na stránce Deklarace moravského národa

S mluvčím Moravské národní iniciativy doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D byl natočen a 10. září 2017 na stránce Deklarace moravského národa zveřejněn krátký a výstižný záznam nazvaný jednoduše O Moravě. Zdeněk Koudelka v něm mluví o Moravě, Moravanech, o společném státu - České republice, správní působnosti úřadů a jejich umístění, o organizačně správním členění České republiky, o cítění obyvatel a o sounáležitosti s Moravou, a také o moravském znaku a vlajce.

Zdeněk Koudelka o Moravě, Moravanech, organizačním členění
České republiky, zemském znaku a vlajce

O Moravě
(zapsáno z odposlechu)

"Přes šest set tisíc občanů se hlásí k moravské národnosti. A i další cítí sounáležitost s Moravou jako se zemí, kde se narodili a kde žijí. Tuto skutečnost by měl výslovně uznat i stát a zavést takovou organizaci svého území, která by ctila zemské hranice a zemské povědomí. Náš stát je velmi centralistický. O mnoha věcech života lidí na Moravě se rozhoduje v pražských úřadech. Zákonodárce by měl přesunout více působnosti z pražských orgánů na orgány na Moravě a měl by také výslovně uznat a chránit symboly Moravy, Slezska i Čech, jejich zemský znak a vlajku."

Moravsky proslovený projev není až zas tak dlouhý, takže by k němu tvůrci mohli dodělat textové titulky v češtině a časem ještě ve francouzštině, němčině, angličtině, ruštině, japonštině a čínštině, maďarštině, polštině a slovenštině (a podle možností i v jiných jazycích).

Abychom si připomněli, kdo jsou Moravané, totiž slovo k tomu, že všichni na Moravě jsou Moravané, a případným odklonem od tohoto většinového pojetí by si pod sebou sami řezali větev, převzatý článek Mezi menšinou a většinou:

"Téměř všechna promoravská hnutí nějakým způsobem pracují s pojmem „moravský národ“. O jeho podobě by se dalo dlouze polemizovat, ale v zásadě mají na mysli společenství osob, které je jako celek nositelem moravské kultury, tradic a jiných společenských hodnot, zkrátka toho všeho, co dělá Moravu Moravou.

Rovněž je třeba si povšimnout, že moravanství je chápáno jako univerzální institut, jehož součástí jsou všichni obyvatelé Moravy snad jen s výjimkou těch, kteří o sobě výslovně prohlásí opak. (Mimochodem na stejném principu fungují odbory) Důvod je jednoduchý. Moravané jsou národ neuvěřitelně netečný, který jen zřídkakdy veřejně deklaruje svou příslušnost, jako by se za ni snad dokonce styděl. Jistě teď namítáte, že podle sčítání lidu se k moravské národnosti hlásí statisíce lidí, jenže to byl pouhý nezávazný dotazník, kolonka v seznamu otázek. V reálném životě má moravanství místo někde mezi zprávami o počasí a marketingovými klišé výrobců potravin.

Vedle toho se však v poslední době začal objevovat ještě jeden zcela protichůdný trend, jehož nebezpečnost si jeho zastánci nejspíš sami vůbec neuvědomují. Tito lidé se neúnavně snaží vecpat Moravany mezi národnostní menšiny, tedy do společnosti Poláků, Němců, Vietnamců, Ukrajinců a dalších národů, které svou vlast sice mají, ale někde jinde.

V čem je problém? Jestliže mají být Moravané hrdým státotvorným národem založeným na univerzálním pojetí, nemohou se současně prohlašovat za národnostní menšinu. Ti, kdo požadují zařazení Moravanů mezi národnostní menšiny, vlastně popírají základní domněnku, díky které drží celý koncept moravského národa pohromadě. Nač mají mít Moravané zástupce v jakémsi krajském poradním výboru pro národnostní menšiny, vždyť dle všeobecně uznávané koncepce jsou přece všichni členové krajského zastupitelstva Moravané! Smyslem národnostních menšin je vyrovnávaní faktické nerovnosti vůči majoritě. Není to prostředek ke zviditelňování. Všechna práva menšin už Moravané jako většina dávno využívají. Jinými slovy, řežeme si pod sebou větev. Pokud se Moravané sami pasují do role menšiny ve vlastní zemi, bude zbývat jen krůček k tomu, odvodit zcela legitimní závěr: Většina obyvatel Moravy jsou Češi."

Slavnosti vína a otevřených památek v Uherském Hradišti - lokomotiva Rosnička se znakem Moravy

Parní lokomotiva Rosnička, historická vlaková souprava Českých drah, jak informuje článek na stránce Slovácký deník.cz, vyjela 9. září 2017 před půl osmou ráno z Olomouce a do Uherského Hradiště na slavnosti vína a otevřených památek přivezla soupravu plnou návštěvníků.

Lokomotiva Rosnička
Znak Moravy. Zde: červenostříbrně šachovaná orlice se zlatou korunou,
zbrojí a s červeným jazykem v modrém poli

Na historické lokomotivě, na níž je štítek Majetek Národního technického muzea v Praze, je štítek se znakem Moravy umístěný vpředu pod dýmnicí.

To je zajímavé, ale asi to nebude původní místo umístění na lokomotivě, pokud to kdy vůbec na lokomotivě bylo a není vzato z něčeho jiného. To bude asi vědět jen majitel stroje ... A ano, jsou tam chybičky v tinkturách, ale prostě je to "znak Moravy".

Soutěž s fotografiemi moravských symbolů - Moravan jsem a Moravan budu

V soutěži nazvané Moravské symboly pořádané entitou Su moravák a su na to hrdé! má být oceněno dvanáct fotografií. Zasílat lze i dříve pořízené snímky moravských symbolů, vlastních kreseb, plastik, fotomontáže aj.

Bouřící fanoušci na stadionu v brněnských Lužánkách
Jsme Moraváci a jsme na to hrdí - malé děti
v chatové osadě u Ivančic drží moravskou vlajku
Moravský znak na vycházkové holi
Při vyvěšení moravské vlajky v chatové osadě u Ivančic
Při výstupu na Bradlo
Ve Vrátné, Malá Fatra. Tyto osoby by také
mohly být členy Klubu moravských turistů?


Napadlo nás tedy vybrat z sice menší leč pestré sbírky fotografií, které se během doby sešly, ty s moravskou orlicí - znakem Moravy (v barvách). Jejich počet překvapivě není nikterak velký. A pořád je menší než těch stanovených dvanáct, které mají být v soutěži oceněny, takže by v soutěži měly všechny s přehledem dosáhnout na stupně vítězů. Umístění 1 až 7.

Na dalších pět míst dosáhne pět ze sedmi či osmi snímků s heraldicky nešrafovanou i barevnou orlicí v odkazované galerii (máme tu na výběr ze tří plastik v Brně a Olomouci, tří razítek - emblémy, jednou znak Moravy použit na termohrnku, dokonce tu je dvakrát příklad tetování). Celkem žebříček fotografií připustitelných do dalšího kola zahrnuje aspoň 14 položek.

Jezdec na koni v jízdárně v Droždíně u Olomouce

Všechny zúčastněné záběry jsou v různé míře zajímavé. Jezdec na koníkovi má jistě velký potenciál zaujmout. Už tím, že motiv Moravana na koni s vlajkou najdeme i na některých historických pohlednicích s moravskou vlajkou. Tomu bychom si dovolili udělit pěkné 1. místo.

Moravská kokarda

Kokarda je štítek, stužka (případně svazek nebo růžice vyrobená ze stužek) obvykle v národních barvách. Jak vypadá moravská (národní) kokarda? Je stejná jako česká (národní) kokarda. Moravská symbolika ovládla během posledního sta let symboliku státní.

Moravská kokarda. Ozdobná kokarda na klobouk či klopu

Barvy Čech jsou, jak skoro každý ví, bílá a červená. Když bychom se ale někoho v Čechách zeptali, jaké jsou jeho státní (národní) barvy, odpověděl by nejspíše, že jsou to červená, modrá a bílá. Ukázky na Wikipedii ukazují jako českou národní kokardu bíločervenomodrou trikolóru. Myslí se tím trikolóra dnes v barvách České republiky, která byla ještě nedávno, tedy onehdy, to ještě, když tu byl společný stát s bratry Slováky (nazývaný nejprve Československá republika/Republika československá, potom Československá socialistická republika, to když socialismus zvítězil, a nakonec Československá federativní republika), používána jako československá trikolóra. Potom se na téže stránce (heslo kokarda) jako česká národní kokarda představuje bikolóra v barvách Čech, bílé a červené (česká bikolóra) a zároveň v prvních dvou barvách Moravy (moravská bikolóra) - zde ovšem jako kokarda s červenou barvou uprostřed.

Trochu vtipné na tom je, že ten použitý ilustrační obrázek je anglicky označen jako polská kokarda. Nemá být náhodou v případě Čech a samozřejmě také Moravy bílá barva uprostřed? Vzhledem k tomu, jak se historicky mezi lidem zacházelo s pořadím barev, a kreslila moravská orlice, nejen na Moravě ale i v Čechách by pořadí červená-bílá nebyl až zas takový problém.

První start horkovzdušného balónu (neřízené montgolfiéry) na Moravě zařídila už v roce 1784 v Židlochovicích Marie Kristina z Ditrichštejna. Balón na území Moravského markrabství vypustil 12. září Tadeáš Haenke.


Můžeme si tedy vytvořit i moravskou leteckou kokardu. Byla by podobně členěná jako letecké kruhové výsostné znaky (kokardy) Francie, ale vnitřní kotouč je bílý, prostřední mezikruží červené a vnější modré.

Moravská letecká kokarda

Postupuje se od středu (nečestnější místo kokardy) k okraji, podle stanoveného pořadí barev. Samozřejmě ale existují výjimky a odlišnosti, když se teorie převádí do praxe, ostatně jako vždy.

Muž s křídly a balóny letící vzduchem

Pokud víme, v tomto pořadí barev (bílá-červená-modrá) kokardu žádné letectvo nemá. Teď pomysleme na to, že si toho všimnou muži a ženy na létajících strojích, moravští letci a letkyně, kteří mají možnost pilotovat nějaké letuschopné zařízení, čili letoun, letadlo, balón nebo vzducholoď, stroje někdy vypůjčené občas i vlastní. Kokarda se uplatní i na házedlech a foukadlech.

Jednoduchá kresba možnosti naplnění modelu
lehké (neztužené) vzducholodě vodíkem. Označení
moravským leteckým výsostným znakem (kokardou)

Letecký výsostný znak je čistě moravský, ale ozdobná kokarda je společná jak pro Moravu tak celou ČR (viz státní barvy).

Avia B-534. Fiktivní označení moravským
leteckým výsostným znakem (kokardou)

Moravská námořní vlajka

Někdy by vás mohlo napadnout, ať už jste na lodičce nebo lepíte model, se zeptat, jak by mohla nebo měla vypadat námořní vlajka Moravy (nebo v našich podmínkách, kdy jsme ve vnitrozemí také vlajka použitelná při říční a jiné plavbě). Jestli to dává smysl, či jak se zařídit, si ukážeme dále. Prostě něco na projížďky kupříkladu po Novomlýnských nádržích. Když bychom si tedy nevystačili s tím, co už máme.

Budeme-li chtít pruhovanou vlajku, můžou nás nejprve napadnout dvě možnosti - jednak moravská historická trikolóra z 2. poloviny 19. století s červeným-bílým-modrým pruhem (ta by se snadno pletla s Holanďany), anebo barvy seřazeny v pořadí bílá-červená-modrá. Tato kombinace je jednoznačná.

Toto všechno je ale podle všeho zbytečná starost a úvaha. Platí tu totéž co pro naši státní vlajku České republiky. Na plavidlech se užívá stejná. Nemáme (jako vnitrozemský stát) zvláštní námořní vlajku, ani obchodní natožpak válečnou, čeleňovou apod., jako je tomu u námořních velmocí. Takže klasicky na zádi (nebo na stěžni) se hodí jen "modrá s orlicí", nebo na zádi (oficiální) vlajka ČR a čeleňová (na přídi) menší "modrá s orlicí" apod.

Vlajka Evropské unie
Vlajka Moravy
Vlajka České republiky

Hezké neoficiální řešení je také to, že se do žerďového rohu modré vlajky Evropské unie (modré pole s dvanácti hvězdami) vloží státní vlajka, jako kanton, ale v takové velikosti, aby nezakrývala hvězdy v kruhu. Taková loď jasně říká, že je z Evropské unie a konkrétního státu ve vnitrozemí. Takovou si někdy nechávají vyrábět námořníci. Je to jako britské vlajky bývalých kolonií, dnes států - Austrálie, Nový Zéland, Tuvalu, Fidži, s britskou vlajkou coby (zmenšeným) tzv. kantonem apod. Viz Seznam vlajek se symbolem Union Jack, tj. vlajkou Spojeného království.

V textu kpt. Ing. Milana Říhy, DiS. Pravidla a zvyky na moři (PDF) se ovšem v kapitolce Nelegální vlajky říká, že je používání toho pro někoho hezkého řešení se státní vlajkou vlepenou do vlajky EU nezákonné.

To je pravda. Víme, že nejde o oficiální (zákonnou) námořní vlajku, ale je to překvapivě žádané a užívané řešení (mající vexilologickou logiku), právě od suchozemských států z EU. V příkladu níže byla vlajka České republiky otočena o devadesát stupňů, protože obyčejné vlepení do žerďového rohu, dalo nějaký výsledek, ale tady se nabízí (zatím nevyzkoušená možnost) natáhnout ji, jako korouhev, odshora až dolů. Jen je třeba myslet na to, že se musí dodržet zákonná délka modrého klínu, aby sahal do poloviny délky vlajky.

Vlajka ČR vložená do žerďového rohu vlajky EU musí být vždy vodorovně, tak jako je vodorovně vlajka EU, nikdy ne vložená, jak to vidíte níže, "na výšku/korouhevně" do žerďového rohu. Také nesmí být příliš těsně (na doraz) u hvězd(y).


Vlajka Evropské unie s vlajkou České republiky v kantonu
- orientovanou svisle: Takto to být nemůže
Vlajka Evropské unie s vlajkou České republiky jako
korouhve umístěné v žerďové části - orientované svisle:
Opět, takto to být nemůže


Jinak připomeňme, že platí, že naše plavidlo pluje (vždy) pod zákonnou vlajkou ČR a navíc může mít (např. čeleňovou či jinde na lodi) i další menší "moravskou" apod. vlajku.

Takovou nezákonnou (neoficiální) námořní vlajkou Moravy by vlastně (díky shodě modré barvy obou listů) byla vlajka EU s moravskou orlicí v žerďovém rohu (nejčestnějším místě). Moravská orlice může být "volně" v žerďovém rohu, ale ve druhém zobrazeném příkladu by se mohla trochu zmenšit, jelikož zde jde příliš "do kraje" listu atd.
Po zpozorování moravského zásahového plavidla:
"Kapitáne, evropská loď na levoboku!". "Moravané!!!".
Moravská orlice vprostřed kruhu z hvězd.
Je to ještě vlajka EU nebo (dohromady) nový symbol?

Někdo by moravskou orlici pokusně dal rovnou doprostřed kruhu z hvězd (a ten možná ještě o něco zvětšil). Ale ten, kdo tomu rozumí a má cit pro přesnost, by moravskou orlici do středu kruhu nevkládal, neboť tím se zcela mění symbol EU, jímž je samotný kruh dvanácti hvězd. Čestné "a doplňkové" místo v "každém" vlajkovém listu je, jak vyplývá z předchozího, vždy horní žerďový roh.

Nezvykle moc symbolů na jednom místě. Za chybu je zde dlužno
považovat svislé natočení vlajky ČR.
Zde platí totéž, co již bylo k orientaci vlajky ČR zmíněno výše,
 a navíc tu došlo k pozměnění symbolu EU.


Vyzkoušet se dá v editoru nanečisto ledasco, i spojení všech tří symbolů na jednom listu vlajky. Vypadá to sice trošku přeplácaně, ale přece každé zboží má svého kupce. Někomu by se to přece líbit mohlo. Avšak poté, co jsme si vyzkoušeli na několik způsobů něco, u čeho jsme hned na začátku tak nějak cítili, že to nebude úplně ono, ale názornost má smysl i v takovém případě, byly učiněny náležité závěry. Dále si ukážeme, jak byly zohledněny připomínky k obrázkům výše, aby byl výsledek přece jen použitelný.

Vlajka Evropské unie s vlajkou České republiky v žerďovém rohu
Vlajka Evropské unie s moravskou orlicí v žerďovém rohu

Tyto dva návrhy námořní vlajky výše jsou OK, vše ostatní nad tím zcela irelevantní. Čistě teoreticky by mohla být i varianta vlajky vycházející z prvního obrázku (tj. s vlajkou ČR v horním rohu a moravskou orlicí v dolním žerďovém rohu). Čili inkorporace dvou vlajek (ČR a neoficiální Moravy do nejčestnějších obou žerďových rohů vlajky EU).

Obyvatelé Čech (pozn. někteří Čechy označují jako Česko, což je zkomolenina, a to pak do angličtiny překládají jako Czechia, tedy nikoli jako Bohemia, jak je dobrým zvykem. K tomu se v roce 2016 vyjádřila Deklarace geografů proti svévolnému prosazování názvu Czechia) mohou obdobně použít českého lva.

Symbolismus reformované víry - Moravia, Bohemia - Pravda vítězí

Na stránce Symbolismus reformované víry. Dvanáct mozaikových erbovních znaků. Ve svatyni Umírněné (?) presbyteriánské církve (Central Presbyterian Church). Brantford, Ontario, Kanada, jsou společně s jedenácti dle zde použitého slova "klenoty" zemí i "klenot" se znaky Moravy a Čech.

V daném významu je to ale nesmysl, nesprávně použité anglické slovo, na mozaice jsou přímo samostatné znakové figury (moravská orlice a český lev), nikoliv "heraldické klenoty" ze znaků českého krále a moravského markraběte, ty jsou zcela jiné.

V podstatě jde o jakousi stylizaci korouhve (praporu) s heraldickými figurami a církevním emblémem.

Mozaiky zahrnují místa/země, jimiž jsou: Ženeva, Itálie, Francie, Skotsko, Holandsko, Maďarsko, Německo, Anglie, Morava - Čechy, Irsko, Wales, Kanada. Kdypak ty mozaiky vznikly? Hrubá datace: ve dvacátém století?

Dvanáct mozaikových erbovních znaků (na vrcholu erbu)/klenotů symbolizujících církevní historii zreformované víry po celém světě je umístěno na severní vnitřní zdi kostela a sahá až na jižní zeď svatyně Umírněné (?) presbyteriánské církve (Central Presbyterian Church). Každý ze znaků je vkusně podán a opatřen historickým datem. Rodinná jména štědrých dárců jsou vyryta na pamětních deskách pod znaky.

Nás rozhodně zaujmou některá (červeně zvýrazněná) tvrzení v popisu k obrázku. Tento je na stránce postaven vedle něj. Co se tím vlastně myslí? Autor to podle svého povědomí o aktuálním stavu, a jestliže jen přebíral informace z nějakého dalšího zdroje, jen náhodně takto trochu dokomolil? Můžeme se sice cítit překvapeni a můžeme se i pousmát, to všechno je tady možné, ale dál bychom se s tím nemuseli zdržovat.

Moravia - Bohemia

Následuje jednoduchý překlad na stránce anglicky podaného popisu obrázku: "- Toto je moderní Československo. Tato pečeť je ze dvou polovin, modrá (strana), ta Moravy, ukazuje šachovanou orlici; toto je typický znak Svaté říše římské. Česká strana má na zadních nohách vzpřímeně stojícího lva. Ve středu je ovál s kalichem znamenající večeři Páně. Zde uvedená palmová větev znamená vítězství a zavřená kniha poukazuje na tajemství. Transparent na spodní straně nese latinská slova "Pravda vždy vítězí". Datum 1609 je datem prvního českého protestantského vyznání."

Pokračování v angličtině:

"Beginning with the Hussite Movement of the 15th Century, the Moravians established a Reformed Church. Peter of Chelcic in 1495 held the Bible was the only standard of faith and practice. His chief stress was on conduct not doctrine, and this emphasis has remained with the "Moravian Brethen". In the Bohemian Confession of 1609, the principles of the Reformation were reaffirmed."

V oválu v opisu čteme PECET CIRKVE EV REF KOLINSKE.

Zmínění Svaté říše římské vypadá bez dalšího vysvětlení jako "blud"? Na mozaice je starší označení reformované církve v Kolíně. Uvedená datace 1609 jako první datum protestantského vyznání je taky nesmysl. To u nás sahá až do 15. století, viz Chelčický a spol., jak se o něm na stránce píše v dalším odstavci, dávno před Lutera. Zde jde o Rudolfův majestát náboženské svobody.

O dataci vzniku vlastní mozaiky těžko něco říci. Na základě indicií by se mohlo soudit, že se dá položit spíše (ale možná asi, anebo taky ne) před vznik samostatné ČSR a vznikem Českobratrské církve evangelické. Viz starší označení reformované církve v Kolíně na mozaice (?).

To, že je moravská orlice na prvním místě, může souviset s Moravskými bratry - v Americe známějšími protestanty od nás.

Ovšem je to poskládáno dohromady takovým způsobem, že je možné cokoliv a kdykoliv.

Jak to vidí Vladimír Renčín

Kreslený vtip Vladimíra Renčína: "Zaslouženě jsme prohráli s Ruskem. Boží trest. Na našich dresech chybí moravská orlice."


V tomto kresleném vtipu je moravská orlice nezjevena. Je v něm přítomna, ale je viditelně skryta. V očividné podobě se bez ní kresba musí obejít. No, ale aspoň se v něm o ní mluví. Ten vtípek tu je proto, že tematicky souvisí. Je tu pro zasmání.

Morava, Čechy a Slezsko na digitální mapě

Všímavým neuniklo, že mapový server mapy.cz po zadání názvu země Moravy, nyní zobrazí její dnešní rozsah v rámci České republiky, jako oblast vymezenou červenou čárou.

Zeleně jsou zvýrazněna některá větší hlavní města Moravy

Tato ucelená oblast je zřejmě určena seznamem katastrálních území, která jsou dnes na území ČR, historicky k Moravě někdy (k. ú.: tedy v novověku) náležela, a nejsou ve Slezsku. Jiná jsou pominuta. Před časem byla zřejmě díky existenci Severomoravského kraje i ve 20. století k Moravě připočítána oblast dnes Českého/Moravského Slezska, a mluvilo se o Severní Moravě. Díky červené čáře v digitální mapě snad nenastane situace, kdy byste situaci chápali nadále tímto způsobem. My to Slezsko, přátelé, prostě potřebujeme takové, jaké je. S Opavskem je aspoň o něco větší - není moc mrňavé v poměru k Čechám a Moravě.


Co patřilo k Moravě dle zápisu v moravských zemských deskách ve 14. století, a potom se historicky, když se ukázalo, jakou to má spádovost (a ten prales mezi Čechami a Moravou už nebyl tak veliký), dostalo do Čech, to tu jistě nehledejme. To nás může zajímat leda tak historicky s ohledem na dějiny místa, což může být případ některých obcí při zemské hranici, dnes v jižních Čechách.


Takže tu máme v ohraničené oblasti územní naznačen zisk po roce 1918 na Valticku, které před tím rokem patřilo k Dolním Rakousům, či Dyjský trojúhelník (Moravsko-dyjský trojúhelník), tzv. České Rakousy. Od té doby je chápeme jako Moravu. Podporují nás v tom, jako vždycky, státní hranice, které se v tomto nezměnily.


Nemáme tu však moravské enklávy ve Slezsku, nebo dokonce územíčka, která jsou kousek za hranicí v Polsku. K čemu tuto funkci využít? Jak jinak než k učení. Nejprve zadáte slovo Morava, a potom se zaměříte na její zeměpis. Totéž můžete udělat, až se budete seznamovat s Čechami a se Slezskem. A něco (osada U Sabotů) skončilo, jak víme na Slovensku. Jak jinak než "od roku 1997 napořád".


Toto jsou Čechy.


A toto je Slezsko. Včetně moravských enkláv ve Slezsku. Viz zvláštní mapa, kterou naleznete zase někde jinde, např. v uvedeném odkazu na Wikipedii.


Moravskočeská zemská hranice.


Díky chvilce strávené při studiu snad později budeme v zeměpisu českých zemí míň tápat. Vlastně by se tato mapa měla stát výchozím bodem při plánování cest. Zadáte nejprve Čechy, Morava nebo Slezsko, a pak už je vše snadné. Přepínač mezi zeměmi např. v podobě zemských znaků by mohl být vestavěnou součástí rozhraní mapového serveru a byl by ten postup zase o něco rychlejší a život obyvatel těchto zemí radostnější.