Zpřístupnění fotografií s moravskou vlajkou vyvěšenou v den 5. července

Za chvíli je tu léto, přiblíží se 5. červenec, státní svátek, den svatých Cyrila a Meto­děje, a jako i loni tou dobou nás bude zajímat, jak úspěšná bude (byla) akce Za vyvěšování moravské vlajky na radnicích, kterou od roku 2010 několik měsíců předem vyhlašuje MNO. Leckde už radní odsouhlasili, že moravská vlajka vyvěšena bude, viz např. zápis z jednání Rady města Brna č. R7/119 z 6. června 2017, bod č. 9 (Vyvěšení moravské vlajky – RM7/08351): "RMB souhlasí s vyvěšením moravské vlajky při příležitosti Dne slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje dne 5. 7. 2017."

Řada vlajkosláv bude asi nachystána již 4. července odpoledne (neboť s předvečerem zákon o užívání státních symbolů a tedy i státní vlajky počítá; možná že nikdo nepřijde v den volna 5. července na úřad, aby tam něco vyvěsil), Moravské vlajky by tak někde mohly viset déle, prostě v „celém“ onom týdnu (prodlouženém volnu).

Jinak se samozřejmě vlajky mají správně (obřadně) vztyčovat a snímat každé ráno a podvečer (viz dříve kasárna-troubení večerky, tábory apod.). Vlajky nemají správně viset přes noc. Je to nedůstojné (nejsou vidět) a ničí se i více (logicky jednou tolik) povětrnostně, ale s tím se dnes nikdo netrápí.

Výsledkem loňské dokumentační práce byl příspěvek Moravská vlajka 5. července 2016 vyvěšena v Brně, Přerově a Dolních Kounicích, v němž byl podchycen jen zlomek míst, kde bylo možné vidět vlajku s moravskou orlicí.

Jestli si vzpomínáte, tak historickou moravskou vlajku lze podle všeho získat například od firmy Alerion. Pokud si pozorně přečteme články uveřejňované před rokem v novinách, tak nabídka se vztahuje na všechny moravské obce. Může nás přitom napadnout, kolik bylo takto vlajek loni rozdáno? Pár set? A předloni? A kolik letos? A kolik jich ještě vlastně zbývá skladem? Přece je jasné, že s některými obcemi, zvláště těmi většími, které občas na reprezentaci věnují nějakou částku, má firma Alerion častější (obchodní) kontakt, a tak má důvod s nimi něco vyřizovat, navštívit místo, zatímco s jinými obcemi nemusí mít delší dobu spojení žádné. Kdo má cestu do Brna, může se stavit v Alerionu. V Králově Poli jej rádi uvidí.

Moravská vlajka

Jelikož je tu podle tabulky opět statistický nárůst přihlášených, již teď se dá očekávat, že celkové hodnocení této části pořadateli vyzní v závěrečné zprávě zveřejněné následně na jejich stránkách kladně. V tabulce za rok 2017 dostupné na stránce MNO nyní průběžně přibývají názvy obcí, které se účastní poprvé, a tím táhnou růst. Na jiných stránkách je zase přiblížena historie některých z nich, např. odkazem na Wikipedii.

Iniciativa si klade za cíl obnovu užívání historických symbolů a barev Moravy. Probíhá také veřejná soutěž o nejhezčí tematickou fotografii.

A protože v této soutěži nevyhrávají všechny fotografie, je tu jednoduchý námět k zamyšlení, jak vyznění události dlouhodobě postupně dostávat více mezi lidi v obci a obec mimo její katastr. Mohli by před­stavitelé samospráv (nejen) na Moravě povzbudit příslušné referenty, kteří mají v obci vlajkovou výzdobu na starost, k pořizování snímků místních radnic s vyvěšenými vlajkami 5. července, které by pak putovaly na stránky obce (nebo tam jen bylo odkazem upozorněno na úložiště s nimi, např. "Rajče" apod.? V obrázkové galerii zobrazující, co se v obci děje, si je zájemci najdou.

Jde tu jistě také o to, aby se o tomto podnětu k zamyšlení dozvěděli zastupitelé moravských obcí. Přespolní by rádi našli jednoduchý způsob, jak s pomocí orientačního seznamu zmiňovaného výše dojít k obrázkům s moravskou vlajkou, ověřit si tyto údaje. Můžete-li, řekněte obecním zastupitelstvům o tom, co se tu píše a navrhuje, ať máme těch snímků s moravskou orlicí, na které se můžeme podívat, víc.

Mohl by pak vzniknout samostatný více či méně úplný seznam s odkazy na takové galerie, kde snad ani tak nezáleží na tom, aby si každý individuálně vybral nejhezčí záběr, to může vždy, ale aby se mohl bez většího hledání pokochat tím, jak to na různých místech Moravy vypadá. I tento článeček by pak mohl být doplněn o několik takových záběrů daného místa s moravskou symbolikou včetně.

Ať žijou Moravané! 1849

U prvního obrázku staženého z internetu, který zachycuje střelecký terč s stříbrnočerveně šachovanou orlicí s červeným jazykem, černou hlavou (?), zlatou korunou a zlatou zbrojí (?) v modrém poli a vročením 1849, je popisek "Střelecký spolek Prostějov, hold moravanům, 1849 Muzeum Prostějovska v Prostějově".


Orlice na terči je (jak se občas z neznalosti kreslíře dělo) stříbrno-červeně kosmo šachována!

Hlavu i pařáty má skutečně asi černou, zlatý je jen zobák s červeným jazykem - možná vzniklo přemalováním původně celé (?) černé orlice na kosmo šachovanou, neboť ve znaku Prostějova je půl černé orlice v modrém poli, která má ale historický původ v orlici moravských markrabat - spíš jde asi o malířskou licenci nebo záměr, aby orlici moravskou jen připomínala (?), když už se do ní střílí ... :)

No a pak následuje (demagogické, propagandistické, ahistorické apod.) pozlacování/požlucování úplně "všeho" stříbrného/bílého, co jakkoliv s moravskou symbolikou souvisí od (...).

Při zkoumání podobnosti orlice na dalším obrázku, který nabízí internet, si povšimneme značné podobnosti s orlicí z roku 1849 představující znak Moravy. Grafika vzniklá v grafickém editoru je očividně mladšího data, dosti nedávného. Obsahuje nějaké prvky navíc (texty: Moravský duel. Moravská trojka, Střelecký klub AVZO, Budišov nad Budišovkou, symbol terče), něco oproti originálu ubírá (rok 1849).


Díky digitálním úpravám jsou barvy upraveného obrázku živější. Bílá pole původní orlice zde ale vypadají jakoby přižlucená. To celé je jen tak mimochodem položeno na žlutočervenou bikolóru, jejíž barvy jsou opravdu odvozeny od zlatočervené orlice.

Druhá práce tak připomíná případ novoročenky odvozené z pohlednice, která dala vzniknout příspěvku s názvem Pod perutěmi moravské orlice. Práce, kázeň, odvaha. Blaho vlasti budiž nejvyšším zákonem.


Dobarven je samozřejmě i obrázek, který se stal součástí plakátu zvoucího k návštěvě žerotínské hrobky v Bludově při akci pietního shromáždění u hrobu moravského zemského hejtmana Karla staršího ze Žerotína, kde doprovází jeho podobiznu, která vypadá, jako by ji (původně) namaloval Jan Vilímek. Původní nekolorovanou grafiku si můžete prohlédnout v přípěvku Zřízení zemské Markrabství moravského z roku 1604.

Moravská vlajka v táboře archeologů ve Smolenském údolí v roce 2012

Obrázky níže pocházející z galerie zveřejněné na stránkách města Jevíčka ukazují, že 7. srpna 2012 zavlála v táboře archeologů ve Smolenském údolí moravská vlajka. 6. srpna 2012 začala třetí etapa archeologického výzkumu germánského sídliště a germánského pohřebiště pod vedením Doc. PhDr. Eduarda Droberjara, Ph.D. z Univerzity Palackého v Olomouci.

Působivé, když vítr zafouká a vlajka vlaje

V zápise z 61. zasedání Rady města Jevíčka konaného 22. května 2017 se říká, že (5/61) Rada schvaluje vyvěšení moravské vlajky dne 5. 7. 2017 u příležitosti svátku sv. Cyrila a Metoděje a otevření městského muzea a městské věže. Jak bude vypadat tato vlajka?

V archivu starších čísel z roku 2015, kdy historickou moravskou vlajku v Jevíčku na radnici vyvěsili poprvé, byla v červencovém čísle Jevíčského zpravodaje otištěna zpráva ("Město Jevíčko dne 5. 7. 2015 vyvěsí moravskou vlajku u příležitosti svátku sv. Cyrila a Metoděje."), doplněná grafikou odkazující vzhledem na symboliku využívanou MNO (popis vlajkového listu: červenožlutě šachovaná orlice s červeným jazykem a žlutou korunou a zbrojí položená na žlutočervenou bikolóru). V dalších číslech z let 2016 a 2017 však zatím nějaká další poznámka týkající se tématu objevena nebyla (zběžně byla zkoumána čísla z doby červen - srpen příslušného roku). Bylo by jistě dobré, byly-li by na internetu dostupné barevné fotografie radnice v Jevíčku s vlající vlajkou.

Sněmovní tisky - znak Moravy ve sněmovním tisku z roku 1544

Znak Moravy pod titulkem spisu na první straně sněmovního tisku z roku 1544. Dřevořez obsahuje jednoduchý kolčí štítek s korunovanou rozkřídlenou šachovanou orlicí hledící vlevo. Šachování orlice je jen naznačeno. Není jakkoli naznačena barevnost štítu a figury.

Znak Moravy. Sněmovní tisk z roku 1544

Tento znak (Typ I) popisuje František Pícha ve svém článku Zemský znak ve výzdobě moravských sněmovních tisků, Genealogické a heraldické informace 2016, Brno 2017, s. 68-69.

Znak Moravy. Typ I dle Píchovy typologie
štočků moravských sněmovních tisků

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 6 Sněmovní tisky, kr. č. 1, tisk z roku 1544

Sněmovní tisky - znak Moravy ve sněmovním tisku z roku 1550

Znak Moravy poprvé na zvláštním titulním listu sněmovního tisku z roku 1550, jehož částí je obdélníkový dřevořez. V oválném věnci z listoví je šachovaná korunovaná orlice na hladkém štítu.

Znak Moravy. Sněmovní tisk z roku 1550

Tento znak (Typ II) popisuje František Pícha ve svém článku Zemský znak ve výzdobě moravských sněmovních tisků, Genealogické a heraldické informace 2016, Brno 2017, s. 69.

Znak Moravy. Typ II dle Píchovy typologie
štočků moravských sněmovních tisků

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 6 Sněmovní tisky, kr. č. 1, tisk z roku 1550

Kalendáře

Kalendář na rok 1666. Dobřenský z Černého Mostu, J. J. Václav.

Nový s pranostikou hvězdářskou kalendář podle napravení Řehoře XIII. papeže léta 1581 a veřejného rozhlášení i také slavného vyrčení císaře Rudolfa II. v Království českém a jiných zemích k němu přivtělených vydaného léta 1584. Obsahující přes celý rok, dle svatosvatého římského a svatého hlavního kostela pražského pořádku, svátky a památky v Království českém od starodávna zachovávané. Vydaný a s pilností sepsaný od Václava Černomostského, filozofie a medicíny doktora, matematického umění obzvláštního milovníka. Na léto páně hrudné a po přestupném druhé: 1666. V městě Litomyšli vytiskl Jan Arnolt (v roce 1665).

Znak Moravy

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, G  21 Staré tisky, sign. III/530

Kalendář na rok 1674 od Joannese Gostumiowského, Krakauer neuer Schreib-Kalender auf das Jahr 1674, vytištěný Janem Josefem Kiliánem v Olomouci v roce 1674.


Vidíme, že v tisku kalendáře je použit Typ VIIa, který popisuje František Pícha ve svém článku Zemský znak ve výzdobě moravských sněmovních tisků, Genealogické a heraldické informace 2016, Brno 2017, s. 72.

Znak Moravy. Typ VIIa dle Píchovy typologie
štočků moravských sněmovních tisků

Pro tisk moravského zemského sněmu ze srpna 1604 byl olomouckým tiskařem Jiřím Handlem připraven nový štoček moravského znaku: Typ VII dle Píchovy typologie štočků používaných pro tisk sněmovních závěrek. Dřevořez obsahuje zemský znak v oválném, nahoře protáhlém a dole zašpičatělém štítu zdobeném plastickým orámováním. Dva andílkové v obou hořejších rozích drží dýmající kahance. Pod a nad štítem uprostřed jsou dvě další hlavičky andílků. V klenotu znaku je markraběcí čepice.

Sněmovní snešení s tímto znakem byla Jiřím Handlem tištěna až do listopadu 1615. Od července 1606 do listopadu 1607, a potom od roku 1609 je ke štočku přidáno i jméno místopísaře markrabství moravského, které zároveň zmizelo z titulního listu.

Sněmovní snešení ze srpna a prosince 1618 vytištěná Matyášem Handlem rovněž obsahují štoček typu VII.

Posledním moravským sněmem před Bílou horou (a před přetržkou ve sněmování na Moravě trvající až do roku 1628) byl sněm z června 1620 konající se v Olomouci. Na jeho závěrce vytištěné olomouckým tiskařem Kryštofem Kutčem se na rubu titulní strany objevuje pozměněný štoček typu VII: Typ VIIa. Liší se od něj doplněným letopočtem 1620 v levém dolním rohu a chybějícím říšským jablkem na knížecí čepici.

Tiskárnu Matěje Handla odkoupil v roce 1626 Mikuláš Hradecký z Kružnova, který vytiskl první sněmovní snešení na Moravě v době po bitvě na Bílé hoře. Hradecký ani jeho nástupci si pro tisk moravského znaku nevytvořili nové štočky. Používali ty, které Hradecký získal od svých olomouckých předchůdců. Na rubu titulní strany sněmovních usnesení se tak v letech 1628-1669 nacházejí nejen Typ VIIa, ale i starší verze Typ IV, V a VIa, které jeho závod přímo nebo nepřímo převzal od tiskařů Pavla Schramma, Jiřího Handla, a dokonce Fridricha Milichthalera.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, G  21 Staré tisky, sign. III/529

Morava na obecné mapě a moravské území na mapě samosprávných celků České republiky

Mapa s označením Morava a vyzdobená zemským znakem má podle popisku zachycovat hranice Moravy na obecné mapě a moravské území na mapě samosprávných celků České republiky. Letmý pohled na některá města při již několik století novověku zhruba "dnešní" severní hranici Moravy napoví, že tu jsou tlustší hraniční čárou dohromady obtažena i místa historického Slezska.

Kde tedy je Morava? Venku je pěkně, poslechněme si a zazpívejme písně, které Moravu opěvují. I jedna z nich může být pro toho kterého jednotlivce tou tzv. moravskou hymnou. Ale ruku na srdce, hezké jsou všechny. Takže může být, že by se podle potřeby zpívaly společně, bez nároku na nějakou přednost. Jak to komu vyjde. Tam, kde si jiní, pokud si vzpomenou, vystačí s jednou určenou písní, my si můžeme zazpívat písniček několik. Dalšími vedle Moravo, Moravo přicházejícími v úvahu jsou Jsem Moravan a Morava, krásná zem. Tady jsou všechny pohromadě v jednom záznamu.

Tuto mapu vám přinášejí Moravané

Při bližším pohledu si můžeme všimnout vytečkované linie, díky které získáme představu o poměru velikosti obou zemí. Územní vývoj je v čase podrobněji popsán v dějinách správy.

Kdyby si Morava ze Slezska připojila, což jen tak nepadá v úvahu, anebo se samo od sebe k ní připojilo, co k ní kdysi patřilo (co se počítalo k Moravě, a nevracíme se v tomto do nějakého "dávnověku" 9.-11. století, ale jdeme, dejme tomu, do 15. století a dál, tak by nám z toho dnešního moravského (českého) Slezska (oproti tomu, co kdysi rozsahem jako celek v souhrnu Slezsko představovalo) zas tolik nezbylo. A to všechno proč? O něco takového by (při zachování stávajících okolností) jen tak někdo nestál. A jindy? To už by nejspíš byla spousta věcí jiných, a toto by nejspíš byla pořádná historie.

Važme si proto Slezska. Z hlediska stálosti státu, který je nadto tak mladý, je prozíravé stavět na třech částech, a nemusejí být nutně stejně veliké. Ony jsou to, o co se opírá. A bylo by pěkné mít k tomu moderní, přehledné a správně zvýrazněné mapy.

Kulturní mapa země moravskoslezské

Mapa sestavená a nakreslená L. Laudou, která byla vydána nakladatelstvím Šolc a Šimáček, společnost s r. o. (Praha 2, Spálená 27) mezi lety 1928 až 1938, zachycuje zvláště významné historické stavby, zejména hrady, zámky a kostely na území Moravy; obrázek je upravený výřez.

Kulturní mapa země moravskoslezské
Západní, jižní a střední Morava
Střední, jižní, východní a severní Morava, plán Olomouce

Na mapě nalezneme dle vysvětlivek sídla, hradiště, valy, hrady, zříceniny, zámky, tvrze, dvory, letiště, kostely, kaple, kláštery, pomníky, mohyly, vrchy, hory, rozhledny, lomy, doly, jeskyně, potoky, řeky, mosty, přehrady, zdýmadla, jezera, rybníky, rašeliniště.

Vydavatelské údaje, legenda, západní a severní Morava

V pravém horním a dolním rohu jsou na mapě podrobnější plánky Brna a Olomouce s památkami.

Severní Morava, plán Brna

Znaky Čech a Moravy v tisku Lukáše Pražského z roku 1523

Lukáš Pražský. Odpověd  bratří  na  spis  Martina  Luthera, v němž oznamuje, co by se mu při bratřích vidělo za pravé a co v pochybnosti neb v nesrozumění, načež mu zase zprávu podle písem svatých slušnou činí z Čech a Moravy (Litomyšl, 1523).

Odpověď bratřie na spis Martina Luthera, kterýž německým jazykem učiniv vytisknúti dal, v němž oznamuje, co by se mu při bratřiech vidělo za pravé a co v pochybnosti neb v nesrozumění. Načež mu zase zprávu podle písem svatých slušnú činí z Čech a z Moravy.

Znaky Čech a Moravy
Odpověď bratřie na spis Martina Luthera: Podává vysvětlení některých bodů bratrského učení, ke kterým se vitemberský reformátor kriticky vyjádřil v pojednání Von Anbeten des Sakraments. V souvislosti s Večeří Páně Lukáš Pražský vykládá učení o Kristových bytech (tj. způsobech přítomnosti jeho osoby), bratrské pojetí křtu, svátostí a význam dobrých skutků. Obhajuje celibát bratrských kněží, studium hebrejštiny a řečtiny naprosto nepokládá za potřebné.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, G  21 Staré tisky, sign. III/369

Sněmovní tisky - znak Moravy ve sněmovním tisku z roku 1556

Oficiálními tisky stavovské zemské správy, jejichž v podstatě souvislá řada jde od poloviny 16. století až do konce sněmování stavů v roce 1848, sněmovními uzávěrkami, se zabývá František Pícha v článku Zemský znak ve výzdobě moravských sněmovních tisků otištěném ve sborníku Genealogické a heraldické informace 2016, Brno 2017, s. 67-81, který vydává Moravská genealogická a heraldická společnost (MGHS).

Moravský znak ve sněmovním tisku
z roku 1556. Typ III dle Píchovy typologie:
Zemský znak ve výzdobě moravských
sněmovních tisků, GHI 2016, s. 69

Usnesení sněmu konaného v Olomouci v prosinci roku 1555 obsahuje tisk z roku 1556. Týž obrázek se nachází i v tisku s usnesením sněmu, který se konal v květnu roku 1556. Protože se tyto obrázky tiskly z připraveného štočku, který mohl být používán po řadu let, v řadě více než dvou set moravských sněmovních snešení se nachází jen několik typů vyobrazeného zemského znaku.

Oboustranně prolamovaný štítek se šachovanou orlicí je nesen dvěma andílky. Nad štítem je ozdobná korunka. Jedině u tohoto typu vyobrazení moravského znaku na tiscích sněmovních závěrek není šachovaná orlice korunována.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 6 Sněmovní tisky, kr. č. 1, tisk z roku 1556

Zřízení zemské Markrabství moravského z roku 1562

O zemském zřízení z roku 1562 se píše v práci Jany Janišové a Dalibora Janiše Moravská zemská zřízení a kodifikace zemského práva ve střední Evropě v 16. a na začátku 17. století, s. 153-162.

V dubnu 1550 se Ferdinand I. dostavil do Brna na sněm, kde z juristického hlediska napadl zemská zřízení z roku 1535 a 1545, protože si prý vzájemně odporovala. Stavy bylo proto přijato usnesení o odstranění rozdílů mezi nimi. Za výchozí mělo být považováno zřízení z roku 1535. Měla tak proběhnout nová revize znojemského zřízení a její doplnění novými články. Výsledek se potom měl vydat tiskem. Panovníkovi šlo tedy o to, aby se zemské zřízení z roku 1545 už dál nepoužívalo.

V roce 1550 byla pro revizi zemského zřízení jmenována komise tvořená členy panského a rytířského stavu. Výsledný návrh byl Ferdinandovi I. předložen na zemském sněmu v Brně v prosinci 1553. Vzhledem k jeho postoji k věci a jeho požadavkům se práce na zemském zřízení dál protahovaly. V roce 1554 byla stavy zvolena nová komise. S povoláním členů komise však král prodléval několik let.

A tak v roce 1558 moravské stavy rozhodly o vyslání zástupců, aby s panovníkem jednali o zahájení revize. Složení komise z roku 1554 bylo obnoveno. Práce na revizi ale byly Ferdinandem I. (již císařem) dál oddalovány. Chtěl aby byl návrh nového zřízení vypracovaný ještě za zemského hejtmana Václava z Ludanic znovu přehlédnut a opraven, a výsledek pro něj přeložen do němčiny nebo latiny. Poté by obeslal členy komise, aby se na návrh společně podívali, atd. atp.

V únoru 1560 se stavy na Ferdinanda obrátily znovu se žádostí, v níž byl shrnut průběh dosavadních jednání. Ferdinand I. jim odpověděl, že zřízení nemůže potvrdit, protože si je ještě neprostudoval. Požádal stavy o jmenování komise, s nimiž to probere. Zavázal se k tomu, že společné zasedání komise vybavené stavy zmocněním opravňujícím ji výsledek revize odsouhlasit za celou stavovskou obec, se uskuteční do začátku ledna 1561. Zřízení by se pak hned vytisklo a rozšířilo.

Na brněnském sněmu v září 1560 však stavy odmítly návrh, aby o záležitostech zemského zřízení rozhodovali pouze jejich zmocnění zástupci, navíc mimo Moravu, což bylo proti zemskému právu. Usnesly se, že se zatím budou řídit Tovačovskou knihou a zřízením z roku 1535. Není ale pravděpodobné, že by Ferdinand I. používání Tovačovské knihy jako závazného pramene zemského práva připustil.

Kvůli tomu, že nebylo dost výtisků (znojemského) zřízení z roku 1535, se zemský sněm v lednu 1562 v Olomouci usnesl na tom, aby se znovu vytisklo. Podle datace bylo vytištěno v roce 1562 nákladem Matyáše z Hartunkova v Olomouci u Jana Günthera. Bylo upraveno gramaticky a v závěru se souhlasem panovníka doplněno o některé nové články.

Znak Moravy v zemském zřízení z roku 1562

Tady je hezky vidět, jak vodorovné šrafování slouží jen jako stínování tmavého pozadí (plochy štočku) i šachovnice atd.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, G  21 Staré tisky, sign. III/523

Zřízení zemské Markrabství moravského z roku 1604

V roce 2016 byla vydána kritická edice moravského zemského zřízení z roku 1604 zpracovaná Janou Janišovou, provázená podrobnou úvodní studií a mnoha vyobrazeními: Zřízení zemské Markrabství moravského z roku 1604.

Znak Moravy v zemském zřízení z roku 1604

Vedle vlastní edice kniha obsahuje podrobný soupis dochovaných exemplářů. Je v ní popisován postup kodifikace zemského práva a je vybavena seznamem pramenů, literatury a rejstříky.


Znak Moravy v zemském zřízení z roku 1604, detail

V roce 2016 byla dále vydána práce Jany Janišové a Dalibora Janiše Moravská zemská zřízení a kodifikace zemského práva ve střední Evropě v 16. a na začátku 17. století. Navazuje na publikaci Zřízení zemské markrabství moravského z roku 1604. Přibližuje kodifikaci zemského práva na Moravě v 16. a 17. století. Monografii provází edice materiálů k revizi Moravského zřízení zemského z roku 1604 a z let 1605–1620.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, G  21 Staré tisky, sign. III/524

Obnovené zřízení zemské pro Moravu z roku 1628

Obnovené zřízení zemské bylo pro Moravu vydáno 10. května 1628. Bylo to rok poté, co bylo Ferdinandem II. zemské zřízení vydáno pro Čechy.

Znak Moravy v Obnoveném zřízení
zemském pro Moravu z roku 1628

Berdárová, J., Organizace soudnictví a právní úprava procesu v Obnoveném zřízení zemském, s. 5: Obnovené zřízení zemské (OZZ) je název pro kodifikaci českého zemského práva z 10.května 1627 a moravského z 10. května 1628. Český král a moravský markrabě Ferdinand II. obě zemská zřízení oktrojoval, tj. vydal ze své pravomoci, bez souhlasu sněmu, na základě vítězství nad stavy v občanské válce a teorie o propadlých právech. To znamená, že čeští stavové všechna svá práva a svobody ztratily v důsledku porážky vojenského povstání proti svému králi. Vydáním Obnoveného zřízení zemského si panovník legislativně zajistil pozice získané bělohorským vítězstvím.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, G  21 Staré tisky, sign. III/614

Sněmovní tisky - znak Moravy ve sněmovním tisku k roku 1608

Wikipedie, heslo Morava, rok 1608: Moravané se tehdy poprvé a naposledy odtrhli a dočasně se odklonili nikoliv od Koruny, ale od krále (markrabího) Rudolfa II., a vznikla konfederace Moravy, Uher a Rakous, v jejímž čele stál uherský král Matyáš Habsburský přijatý v roce 1608 za moravského markrabího. Matyáš tehdy přiznal moravským stavům právo zákonodárné, a to i bez souhlasu panovníka-markrabího, dále právo zemského sněmu vypovídat válku a uzavírat mír a bránit zemské zřízení i zbraní, kdyby je panovník porušoval. Tato iniciativa byla výsledkem rozhořčení nad postupem českých stavů a jejich postojem v minulosti k Moravě.

Moravský znak ve sněmovním tisku
k roku 1608. Typ VII dle Píchovy typologie
štočků moravských sněmovních tisků

Oficiálními tisky stavovské zemské správy - sněmovními uzávěrkami, se zabývá František Pícha v článku Zemský znak ve výzdobě moravských sněmovních tisků otištěném ve sborníku Genealogické a heraldické informace 2016, Brno 2017, s.67-81, který vydává Moravská genealogická a heraldická společnost (MGHS).

František Pícha na stranách 78-79 shrnuje: prvotní předpoklad, že oficiální moravský tisk bude vyzdoben přesnou a správnou verzí moravského znaku, se nepotvrdil. Je docela jasné, že stavové jako nakladatelé (a hlavně zemský místopísař, v jehož působnosti byl tisk sněmovních závěrek), se nijak nestarali o to, zda je zemský znak výtvarně vyjádřen správně. Za výběr a provedení obrazové výzdoby sněmovního tisku, včetně heraldické výzdoby, byl zodpovědný hlavně sám tiskař. Zjistil, že výtvarná náplň se většinou nezměnila, když se změnila osoba zadávající tisk, ale spíše se měnila při změně tiskaře (tiskárny). Moravští tiskaři, kteří získali privilegium na tisk zemských úředních tisků, zjevně neměli vůbec žádnou znalost zemské heraldiky a neznali zásady správného grafického vyjádření jednotlivých heraldických barev. A dále František Pícha pokračuje: heraldické povědomí představitelů moravské zemské správy bylo nepatrné - i ve vztahu k nejvyššímu zemskému heraldickému symbolu. A takto je možno hodnotit i ostatní oficiální heraldické památky moravského původu.

Jednoduše řečeno, kdo nezná nic o heraldice, tak o šrafování takto důsledně „nepřemýšlí“, a kdo ví více (vývoj, pravidla), tak tuší, že v 16.-17. stol. šrafování nebylo ustálené (stanovené), což je patrné u všech znaků/erbů té doby (na rytinách) apod.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 6 Sněmovní tisky, kr. č. 1, tisk k roku 1608

Etnografická a kulturně-geografická diferenciace a rajonizace Moravy a Slezska

Mapa ukazuje etnografickou a kulturně-geografickou diferenciaci a rajonizaci Moravy a Slezska (hlavní oblasti).

Etnografická a kulturně-geografická
diferenciace a rajonizace Moravy a Slezska
Vysvětlivky k mapě Moravy a Slezska

Mapa odráží dosavadní názory na etnografické a kulturně-zeměpisné rozrůznění Moravy a Slezska podle toho, jak se jeho výzkum promítal do prací odborníků etnologů a znalců místních skutečností. Vzhledem k tomu, že ztotožnění se s oblastí je jev podléhající i ve 20. a 21. století proměnám, důsledkem čehož dochází i dnes k posunům v rozsahu některých etnografických regionů, mapa ukazuje historickou rovinou tradiční kultury. Vytyčené oblasti odpovídají stavu zachycenému etnology a regionálními badateli ve druhé polovině 19. a prvních desetiletích 20. století.

Plastika Moravská orlice u hlavního vchodu do Janáčkova divadla v Brně

Autorem plastiky moravské orlice nacházející se nalevo od schodiště k hlavnímu vchodu Janáčkova divadla v Brně je Olbram Zoubek (další informace zde).


Budova Janáčkova divadla byla ve funkcionalistickém stylu postavena v letech 1960-1965 podle projektu architekta Jana Víška a kol. Historie divadla a obrázky viz i zde. Podle kunsthistorika Kroupy Zoubkova socha přispěla k tomu, že dlouho projektovaná divadelní budova nakonec získalo aktuálnější architektonický vzhled.

Velké zemské právo Moravské

Popisek k obrázku níže s názvem Moravský zemský sněm 17. století použitému na Wikipedii v několika článcích (např. Moravský zemský hejtman) říká, že se jedná o zasedání moravského zemského soudu v Zemském domě v Brně v 70. letech 17. století. "Kresba podle fresky Kajetána Schaumberga."


Tento obrázek můžeme srovnat s grafikou Velké zemské právo Moravské uloženou v Moravském zemském archivu v Brně ve fondu G 126 Sbírka rytin a obrazů, inv. č. 34. Její digitální kopii si lze rovněž prohlédnout na internetu.


V popisku u této grafiky vidíme jiný názor na autorství fresky "Velké zemské právo Moravské dle zhotoveného Danielem Granem obrazu al Fresco na stropě menší komnaty soudní v domě Moravských stavů zemských na Dominikánském placu v Brně.". Takže, co o tom soudí nejnovější literatura, např. díl Dějin města Brna věnovaný umění a práce přímo se zabývající Novou radnicí v Brně?

V roce 1935 vydalo město Brno práci Jaroslava Dřímala Nová brněnská radnice. Úprava sněmovny moravských stavů. 28.IX.1935, a v roce 1947 vyšla péčí Ústředního Národního výboru zemského hlavního města Brna práce téhož autora Zemský dům v Brně. Jaroslav Dřímal vysvětluje, že autor je neznámý. V roce 2005 byla pod jménem Františka Zřídkaveselého vydána práce Brněnské radnice.

Daniel Gran: 1694-1757, rakouský freskař a malíř. Je autorem fresky ve velkém sněmovním sále. V roce 1734 vyzdobil strop sněmovního sálu freskami. První část: hold řeckého Olympu Moravě, druhá část: apoteóza vlády Spravedlnosti neboli alegorie dobré vlády - nad průčelím sálu v místech, kde u středního okna pod šachovanou orlicí stával při zasedání soudu vyvýšený markraběcí trůn, před nímž seděli soudci. Stěny byly rozděleny architektonickou kompozicí v umělém mramoru a vyzdobeny postavami moravských markrabat z habsburského rodu id Ferdinanda I. po Karla VI.

Kajetán Schaumberg: Graz, Rakousko (Austria) † 1777, Bratislava, malíř, architekt. Měl v sále Zemského domu (Nová radnice v Brně) namalovat jinou fresku, dnes nedochovanou, s personifikací Spravedlnosti, což by odpovídalo tématu výjevu. Udělal to v 70. letech 18. století?

Kdo je autorem původní fresky, která vznikla ve 30. letech 18. století, v tzv. tribunální síni, podle které byly Mořicem Vilémem Trappem nakresleny ony dvě kresby (nebo (je) jen jedna, a ten druhý obrázek je ..., nebo je ...?), které vidíte výše, se neví, jelikož viz dále neznáme autora výmalby stropu malé zemské světnice, která byla provedena v letech 1735-1737. U druhé kresby, která byla s chybným připsáním autorství původní fresky vydána tiskem, je autorství fresky připsáno Danielu Granovi, což jako tvrzení logicky není pravda - jestliže budeme věc brát tak, že to "prostě nevíme".


Výjev je v popisku k prvnímu obrázku (na Wikipedii) kdovíproč časově zařazen do doby 70. let 17. století. Snad je to jen chyba v popisku (udání století), nebo ...? Všimneme si však bez větších obtíží, že nápisy pod sochami vlevo  a vpravo přečteme takto: Carolus VI a Josephus I, což si rychle domyslíme a lehce vyložíme jako jména panovníků Karla VI. a Josefa I.

Detailní objasnění k fresce a jejímu časovému zařazení, ke kresbám, nám na stranách 108-109 podává dosud nepřekonaná práce Jaroslava Dřímala Zemský dům v Brně, 1947, v jejíž příloze reprodukci druhé kresby nalezneme také. Výmalba stropu malé zemské světnice, později zvané tribunální síň, v budově Zemského stavovského domu, dnešní Nové radnice v Brně uskutečnila v letech 1735-1737. Neznáme autora výmalby. V roce 1884 došlo k zalíčení fresky. Podobu fresky dnes známe díky Mořici Vilému Trappovi, jenž ji v roce 1858  překreslil. Mylně však za autora fresky označil malíře Daniela Grana - viz životopisné údaje k němu výše. Trappovu kresbu pak reprodukoval Karel Josef Demuth ve svém vydání Knihy Tovačovské.

Freska zobrazuje zasedání moravského zemského soudu. Zachycuje Karla VI. na trůně oděného do kroje španělského granda. Na krku má řád zlatého rouna. Po jeho pravici stojí komorník s taseným mečem, vlevo spočívá na stole koruna a markraběcí klobouk. Pod komorníkem sedí olomoucký biskup a družina šesti zemských soudců z panského stavu. Po Karlově levici stojí jedenáct pánů, mezi nimi jsou zemský hejtman, nejvyšší písař i podkomoří, kteří zasedali na zemském soudě. Od sálu je dělí šraňky. Před zábradlím je ozdobná lavice se šesti zemskými soudci z rytířského stavu. Na vyvýšeném místě sedí dva písaři, kteří čtou a zapisují výroky soudu.

O moravské orlici ve sněmovním sálu na obelisku nacházejícím se v horní části stropní fresky a Danielu Granovi (Alegorie slávy a bohatství Moravy z let 1734-1735) zde již bylo napsáno v příspěvku k moravské orlici na Nové radnici v Brně. Další údaje o výzdobě tohoto zemského domu jsou zachyceny v příspěvku k Josefu Winterhalderovi mladšímu, výmalba sálu Zemských desk v zemském domě v Brně z roku 1777.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, G 126 Sbírka rytin a obrazů, inv. č. 34, Velké zemské právo Moravské

Vyšívaná nášivka s moravským zemským znakem

Strojní výšivka se považuje za nejkvalitnější způsob "zdobení", protože se na rozdíl od méně kvalitních potisků neloupe. Je stálobarevná a pořád je krásná.

Vyšívaná nášivka s moravským zemským znakem, Pávek

Jedním z výrobců celovyšívaných nášivek s moravským zemským znakem je Pávkova dílna v Žamberku. Výšivka s moravskou orlicí s rozměry 95 x 75 mm je tak navržena, zpracována a vyšita v České republice. Ocas orlice (převzatý z velkého státního znaku) by bylo dobře upravit do tvaru (gotického/španělského) štítu.

Tolar moravských stavů z roku 1620 jako předloha pro minci oslavující bohatou olomouckou historii z roku 2011 a mince pro Mega Moravia 2012

Stříbrný tolar moravských stavů z roku 1620, ražený v Olomouci, se v roce 2011 stal předlohou pro jedinečnou minci (známku) používanou hledači pokladů (anglicky se té známce říká geocoin). Bližší informace k tomu se nalézají v článku THALERVS OLOMVCENSIS na stránce GEOOL, z níž byla jejich část včetně obrázků převzata. Historie tolaru byla popsána v příspěvku Mince moravských stavů ražené a obíhající v letech 1619-1621.

Thalerus olomucensis

Písmena C C po stranách trojhranu jsou značka mincmistra Kryštofa Cantora, který v Olomouci působil v letech 1619-1620.

Mince má tvar tolarové klipy - tzv. hranáče. Takto ražené mince nebyly určeny pro běžný oběh, sloužily ke zvláštním účelům - darovacím, reprezentačním a nouzovým. Ve skutečnosti však tolar moravských stavů ražen v klipě pravděpodobně nebyl.

Antique silver
Antique gold

Mince o velikosti 40 x 40 mm měla být vyražena v pěti variantách označených: Antique Silver, v menším množství množství: Antique Gold, v omezených vydáních: Satin Silver, Satin Gold a Antique Cooper. Podle původního záměru měl být náklad ražby 5 kusů Antique Copper, 15 kusů Satin Gold, 20 kusů Satin Silver, 120 kusů Antique gold a 180 kusů Antique Silver, k nimž bylo doraženo ještě 30 kusů verze Antique Copper s prefixem CH a 10 kusů s prefixem GZ pro speciální účely. Tyto mince nebyly dány do prodeje.

Hrana mince. Prefix OL
Ikonka mince zachycuje na vrchol
posazený čtverec s nápisem VNIO (UNIO).

Předání proběhlo na setkání nazvaném THALERVS OLOMVCENSIS. Stránky provozuje sedm trpaslíků s lopatičkami (ne Sněhurka).

V následujícím roce: Protože moravská orlice vypadá pěkně, je přitažlivá, další rok spatřila u příležitosti akce Mega Moravia 2012 světla světa sada mincí-známek s potiskem, s nápisem Mega Moravia 2012 na aversu a tentokrát v barvě. Historicky první Megaudálost pořádaná Olomouckým geokačerstvem měla na Moravě proběhnout o posledním srpnovém víkendu roku 2012. Vidíme dvě podoby geomince s prefixem OL - nalevo moravskou orlici (verze: stříbrňák a niklák) a napravo orlici červeno-zlatě šachovanou se zlatou korunou a zlatou zbrojí (verze: zlaťák).






Orlice je vyplněna barevnými emaily a plocha je pokryta modrým transparentním emailem. Povrch geomince je vytvrzen a vyleštěn. Na konci článku je výmluvný text: "Možná si kladete otázku, proč je na zlatém geocoinu červeno-zlatá orlice?", který pokračuje vysvětlením, jak se stalo, že vůbec k položení této otázky přišlo.

"Říkáte si, že to přece není znak Moravy? Omyl. Už roku 1462 císař Friedrich III vydal erbovní dekret, ve kterém, z vděčnosti za významnou vojenskou pomoc z Moravy, byl znak polepšen změnou stříbrného šachování na zlaté. To sice oficiálně uznal až císař Ferdinand II v roce 1628. Ale používáno bylo obou variant. Od roku 1915 byla dokonce červeno-zlatá orlice i ve velkém a středním habsburském znaku. Od roku 1918 se přešlo na původní stříbrno-červené šachování moravské orlice v modrém poli, neboť vychází z tradičních slovanských barev – červené, bílé a modré."

Autor v roce 2012 v textu použil výklad vycházející z jemu tehdy dostupných informací. V odstavci sice mohou zaujmout třeba slova jako "sice" a "dokonce", ale ... :-)

Řekneme si to proto (k výkladu z roku 2012 k jedné z geomincí výše) na rovinu a zvýrazníme si: "To teda je opravdu „omyl“ … ano, to není znak Moravy! Ferdinand II. žádný takový znak výslovně neuznal (ani nepřijal), Moravský zemský sněm měl z Obnoveného zemského zřízení jistě velkou radost. :-) Léta 1915-1918, to je tedy skvělá doba, jako příklad. :-) (znak Moravy) Nevychází z žádných slovanských barev, ve 13. století (vzniku tinktur českého i moravského znaku) žádné slovanské neexistovaly, jde o shodu „náhodnou“  (pozdější), zato záměrná shoda stříbrné a červené (český/původně moravský lev a šachovnice moravské orlice) z časů Přemysla Otakara II. je naopak velmi zjevná!"