Jedná se o samotnou figuru moravské orlice bez štítu. Při popisu moravské orlice ve výjevu v knize stačí uvést jen - folio „moravská orlice“ nebo „figura moravské orlice“ (pokud je moravská orlice hodně stylizovaná aj. upravovaná, pak se dá napsat klidně „emblém moravské orlice/emblém s moravskou orlicí“.
Autorem kresby na titulní straně knihy rytířského stavu je Antonín Martin Lublinský. Význam své kresby slovně vyjádřil takto: "Kdokoli hledáš na světě udatné hrdiny a toužíš poznat na zemi slavné muže, zde čti: poznáš hrdiny, jež zrodil kmen Markomanů, kmen bohatý na nejslavnější muže. V roce, v němž v tomto seznamu Morava šlechtické rody z hrdinského kmene prostřednictvím insignií - erbů - obnovila." Heroismus rytířů je spojen s tradicí Markomanů - Moravanů, nejvyšší politické ctnosti pak s Markrabstvím moravským. Lublinský tvoří svou "zemskou" emblematiku v duchu a stylu heroického baroka ctností a spojuje tyto hodnoty se svou zemí. Je to myšlení okruhu historických eruditů a patriotů a je pochopitelné, že právě Lublinský je autorem emblému na titulním listu Pešinova díla Mars Moravicus.
 | |
| Moravská orlice, symbol Moravy s Králem Marobudem, Chronem a Klio (Kleió) |
Kleió, která je Múzou dějepisectví, pro budoucí pokolení zachycuje kresbu a barvy moravské orlice. Staří Řekové zastávali názor, že i historické dílo může mít literární hodnotu, být napsáno čtivě, hezky, uměleckou formou. Nevylučovali ani básnické zpracování.
Kleió bývala zobrazována jako sedící dívka se svitkem papyru v rukou. Jedna z nejlepších jejích soch, pravděpodobně římská kopie helenistického originálu (ze 3. stol. př. n. l.) je ve Vatikánském muzeu. V Knize stavu rytířského se patrně jedná o jedno z vůbec nejlepších zachycení Kleió v malbě v 17. století.
Erb Deblínů, který se nachází na fol. 32, je obklopen znakem Čech, Uher, Rakouska, Moravy (orlice je stříbrnočervená) a Slezska.
 |
| Erb Deblínů |
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 3 Stavovské rukopisy, inv. č. 46, Kniha stavu rytířského, 1671
