Obzor – List pro poučení a zábavu – IX. ročník 1886 – Zemský erb čili znak markrabství Moravského – Píše Vincenc Brandl

Upozornění: V textu přepisu jsou červeně vedle poznámek pod čarou (kulatými závorkami) vyznačeny dvě tiskové chyby: 1) Bartoloměj Paprovský → Bartoloměj Paprocký, 2) 1618 → 1628.

Obzor. List pro poučení a zábavu. Redaktor: Vladimír Šťastný. IX. ročník 1886. V Brně 1886. Tiskem knihtiskárny rajhradských Benediktinů. Vychází dvakráte každého měsíce. – Předplatné přijímá administrace OBZORU. – Reklamace nezapečetěné se nefrankují. – Předplatné: Půlletně 1 zl., celoročně 2 zl. – Jednotlivá čísla, pokud zásoba stačí, lze dostati v redakci HLASU po 10 kr..

Ročník IX. V Brně, 5. ledna 1886. Číslo 1.

Zemský erb čili znak markrabství Moravského.

Píše V. Brandl.

Známo jest, že různý panuje názor, jaké barvy na zemském znaku markrabství Moravského vlastně býti mají? V tom se shodují všichni, že zemský ten znak obsahovati má korunovanou, v pravo hledící orlici v modrém poli; v tom však jest různice, mají-li totiž kostky na té orlici býti červené a bílé, či červené a žluté? Vizme, jak takový spor povstati mohl.

Jak z pečetí přivěšených na nejstarších listinách moravských jmenovitě z let 1199., 1202., 1213., 1220., 1223. spatřiti lze, měla Morava týž znak jako království české, t. j. lva s dvojatým ohonem. To bylo v době, kde samostatnosť Moravy jako zvláštního svézákonného markrabství tak zračitě ještě se nezjevovala a králové čeští jednou osobou také markrabími Moravskými byli. Anoť markrabí Vladislav, bratr krále Přemysla Otakara I., měl v erbu svém na pečetích lva s dvojatým ohonem jako král sám. Otakar II., král český a markrabí moravský (1253-1278), užíval na listinách Moravy se týkajících královského lva českého.

První stopu o orlici máme r. 1213., kde na listě králeviče Děpolta se spatřuje v pečeti půl lva a půl orlice; celá orlice se vyskytuje na pečeti přivěšené k listu markrabí Přemysla Otakara r. 1233., ve kterém klášteru Louckému patronátní právo fary Přímětické propůjčeno bylo. Ale, jak svrchu dotčeno, vyskytuje se po tom roce výhradně český lev na zeměpanských pečetích moravských; od r. 1278. však pozorovati lze, že na tak zvaných jízdeckých pečetích*) (*) T. j. kde kníže sedí na koni, maje často prapor v ruce.) se objevuje často ve štítě orlice, v praporu pak český lev. Na jízdeckých pečetích listin krále Václava II. spatřiti lze ve štítě velmi zřetelně orlici kostkovanou, jmenovitě z r. 1297., 1298. a 1299.; v praporu pak viděti jest opět lva českého.

Teprve od doby knížat Lucemburských (1310.) objevuje se v listinách Moravy se týkajících jedině orlice kostkovaná a český lev od toho času na pečetích již se nespatřuje. Kostky či šachy byly barvy bílé a červené. O barvách těch se dovídáme z tak zvané opravy erbu markrabství Moravského, která se stala r. 1462., v níž ustanoveno bylo, aby šachy bílé či stříbrné nahraženy byly šachy žlutými či zlatými.

Když totiž Rakušané proti císaři Bedřichovi IV. se zbouřili, přispěli mu na pomoc král český Jiří a Moravané, jimžto velel Jindřich z Lipé, hejtman markrabství Moravského, kterýžto Jindřich s pány a zemany císaře žádal, by posavádní erb moravský opravil a stříbrnou barvu kostek ve zlatou proměnil. To císař učinil a ustanovil, aby od té doby orlice zlatě a červeně kostkovaná v modrém poli byla znakem markrabství Moravského.*) (*) Slova listiny znějí: Ideo praefati obsquii nobis grati intuitu nobilis Henrici de Lipa pro tempore capitanei, baronum et nobilium marchionatus Moraviae supplicationibus, quas nobis obtulerunt, hac gratia speciali concedenda, videlicet, ut aquilae scacate color albus in glaucum sive aureum transmutetur, annuimus.... ut is marchionatus Moraviae inperpetuum scacatam aquilam rubeo et glauco sive aureo colore mixtim superductum scaterii adinstar debeat deferre et habere....)

Ač císař v privileji, který na tu opravu či změnu erbu vydal, ustanovil, aby tato změna věčně potrvala (inperpetuum), nevešla ona ani v život, ana země moravská i po vydání toho privileje pořád užívala staršího erbu, t. j. orlice bíle a červeně kostkované. Všudy totiž na úředních spisech spatřuje se v pečeti orlice červenobílá; též na tištěných zřízeních zemských z let 1546., 1562., 1604. a 1628. má moravská orlice kolmé čáry, heraldické znamení barvy červené a nečárkované kostky, heraldické znamení barvy bílé.

Vedle těchto úředních máme také jiné doklady, že barva žlutá v privileji r. 1462. naznačená v minulých stoletích moravské orlici se nedávala. Tak n. p. psal slovutný Karel z Žerotína r. 1591. ze Stadenu zemskému hejtmanu Hynkovi Brtnickému z Valdštejna: "nebo vida, v jaké zemi naší vážnosti hodné býti ráčíte, znám, že k Vašnosti se utíkaje tolik jest, jako bych bílého a červeného orla křídly přikryt byl." Bartoloměj Paprovský připojil k svému Zrcadlu markrabství Moravského r. 1593. vydanému otisk moravské orlice s tímto nadpisem: "... erb, který náleží slavnému markrabství Moravskému, má býti orel bílý na červené šachovnici na štítu modrém." Pěšina z Čechorodu pak praví ve svém Předchůdci Moravopisu vydaném 1663.: "erb markrabství Moravského jest orel bílý pod korunou zlatou v červené šachovnici a v modrém poli." Tak zvaná kniha panská, do níž se erby panských rodů moravských malovaly, založená r. 1670., má moravskou orlici červenobílou. Když stavové moravští r. 1811. zemskou zastavárnu zřídili, vyvěšena na domě, kde zastavárna umístěna byla moravská orlice červenobílá a visela tam až do r. 1878, kterého zastavárna do nového zemského domu se přestěhovala. Tak zvané závěrky sněmovní, t. j. tištěné zprávy o snešeních sněmu moravského, které se ročně až do r. 1848. tiskem vydávaly, mají na titulním listě buď zevně nebo uvnitř moravskou orlici červenobílou.

Z těchto dokladů zajisté jde, že země moravská ustanovení privileje r. 1462., aby ve znaku zemském barva bílá se proměnila ve zlatou, nezachovala a tudíž toho privileje nepřijala: neboť kdyby jej byla přijala, byla by také barvy žluté užívala. Ač se nám žádná zpráva z doby, kdy privilej dán byl, nezachovala, nemůžeme přece na základě, že změna barvy bílé ve žlutou v tom privileji ustanovená v život nevešla, jinak souditi, než že sněm zemský toho privileje nepřijal a to věrojatně proto, že Jindřich z Lipé a ostatní páni, kteří r. 1462. císaře za změnu erbu žádali, tu žádosť na císaře vznesli o své ujmě, t. j. nejsouce k tomu od sněmu či od stavů splnomocněni. Kdyby je sněm byl k žádosti té splnomocnil, byl by zajisté také podle splnění té žádosti se zachoval a erb zemský podle ní změnil; poněvadž však změna erbu zemského podle žádosti pánů moravských a privileje císařova se neprovedla a v život nevešla, nelze jinak než souditi, že sněm daru či privileje nepřijal, o který sám nežádal, aniž koho splnomocnil, aby takovou žádosť jmenem sněmu či země učinil. Privilej sice byl uložen k ostatním privilejům a svobodám zemským, ale ustanovení jeho nepřijato. Na této okolnosti se nemění nic tím, že císař Ferdinand II. r. 1618 dotčený privilej s ostatními svobodami zemskými potvrdil; neb i po tomto potvrzení země užívala jen starobylého erbu s barvou červenobílou, který také na obnoveném zřízení zemském týmž Ferdinandem II. r. 1628. vydaném se spatřuje, a jak svrchu dotčeno, dále ho i v 18. a 19. století užíváno bylo.

Nastává otázka, kterak to přišlo, že od několika let se užívá v erbu zemském orlice červenozlatě kostkované?

Když císař Ferdinand r. 1836. v země rakouské se uvázal, vydán popis erbů všech zemí rakouských a v tom popisu naznačen jest erb moravský podle starobylého způsobu, t. j. orlice červenobílá. Stavové moravští, kteří mezi tím na privilej z roku 1462. upozorněni byli, žádali dvorské kanceláře, aby zemský erb moravský podle toho privileje se napravil a červenobílá orlice v červenožlutou se proměnila, načež stavům r. 1838. odpověď dána, že dvorská kancelář již jest na tom, aby na jisto postavila erby jednotlivých zemí. Nicméně však zůstala ve velikém erbu a veliké pečeti císařské starobylá moravská orlice červenobílá. Když se pak r. 1848. moravský sněm sešel, napsal prof. Šembera článek, v němž dokazovati se jal, že na základě privileje z roku 1462. pravý zemský erb markrabství moravského jest červenožlutá orlice. Poslancové tehdejší názor Šemberův si osvojili a usnesli se při rokování o nové ústavě zemské, která však nikdy v život nevešla, na článku 5. takto znějícím: "Země Moravská podrží dosavádní svůj erb zemský, totiž orlici v pravo hledící v poli modrém a červenozlatě kostkovanou. Zemské barvy jsou zlatá a červená." Na základě tohoto usnesení žádal zemský výbor moravský r. 1849. ministerstvo vnitra, aby ve veliké pečeti císařské červenobílá orlice v červenožlutou se proměnila. Ministerstvo vnitra odevzdalo tuto žádosť ministerstvu císařského domu a zahraničných záležitostí, které však v té věci posud nic nečinilo; neboť veliký erb císařství rakouského upevněn jest na všech domích vyslanců, kteří Rakousko v cizích zemích zastupují, a každou změnu tohoto velikého erbu říšského muselo by předcházeti diplomatické vyjednávání s cizími mocnostmi. Tak tedy jest posud ve velikém říšském znaku moravská orlice červenobílá, kdežto země sama nyní užívá červenožluté.

Uvážíme-li bedlivě výsledky, jež z uvedených námi údajů historických vyvoditi sluší, zdá se nám, že pravým erbem markrabství moravského jest jedině orlice červenobílá;*) (*) I město Olomouc má červenobílou orlici v modrém poli za erb svůj.) ti, kteří místo bílé barvy žlutou míti chtějí, odvolávají se na něco, co nikdy v platnosť a život nevešlo, jelikož privilej císaře Bedřicha IV. z roku 1462. od země moravské uznán nebyl, jinak by již v druhé polovici patnáctého, po celé šestnácté, sedmnácté, osmnácté století až do roku 1811. země místo červenobílé jistě byla užívala červenožluté orlice.