Literatura a odborné články vydané od poloviny 20. století

V poslední době je tématu moravského zemského znaku, moravské orlice a s tím související otázky podoby moravského praporu, moravské vlajky - moravské historické vlajky, která se dá využít na vyjádření pocitu příslušnosti k zemskému okrsku nazývanému po staletí Morava, věnována zvýšená pozornost. A tak není divu, že vznikla celá řada odborných textů, které do věci vnáší jasno, nebo upozorňují na věci méně jasné, a samozřejmě přinášejí nové poznatky. Dokonce jsou opravovány některé podstatné nepřesnosti, jež se díky vědeckému zájmu v minulosti dostaly do souboru základních předpokladů a závěrů o pramenech, z nichž se při posuzování otázky vychází.

Tyto texty byly uveřejněny v časopisech (Veřejná správa) a odborných periodicích a sbornících (Genealogické a heraldické informace).

Literatura:

Michael Göbl, Wappen-Lexikon der habsburgischen Länder, Schleinbach 2013

Články v časopisech a sbornících:

Ivan Štarha, Moravské barvy a moravská zemská vlajka, in: Pocta Janu Janákovi, 2002, s. 165-170:

Moravské barvy a moravská zemská vlajka

Ivan Štarha

Některé moravské strany, spolky a organizace považují za symbol Moravy žlutočervenou vlajku. Moravský zemský archiv byl několikrát požádán o vyhledáni dokladu, kterým byla Moravě vlajka udělena. Jak to tedy bylo s údajnou v minulosti užívanou moravskou vlajkou, případně se zemskými barvami?

Úvodem musím konstatovat v současnosti i v minulosti platnou vexilologickou zásadu, že vlajka má obsahovat barvy nebo alespoň hlavní barvy znaku. Vycházíme-li ze současného i prvorepublikového státního znaku, je znakem země Morava modrý štít se stříbrno-červeně šachovanou orlicí. Barvy Moravy jsou proto bílá, červená a modrá.

Nejstarším dokladem o užívaných zemských barvách v Moravském zemském archivu je pravděpodobně dvorský dekret z 31. července 1807, kterým císař, aby podal obzvláštní důkaz své největší milosti, povolil moravským stavům za jejich věrnost, prokázanou v době nepřátelského vpádu, že členové stavovského shromáždění smějí nosit zvláštní uniformu „podle zemských barev“ . Uniforma měla být červená, límec a výložky modré. Celý oblek měl být vyšit zlatem a opatřen „mit goldenen Epaulettes“ , na těchto epoletách pak měl být vyšit moravský orel „rot und gelb“ – červený a žlutý. Červeno-zlatě šachovaná orlice (v heraldice není žlutá, nýbrž pouze zlatá barva) byla tedy položena na zlaté epolety, což znamenalo, že zlaté části orlice splývaly se zlatým podkladem. Údaj, že moravské barvy jsou červená a žlutá, převzal dvorský dekret ze žádosti o povolení zmíněné uniformy, zaslané 22. března 1807 moravským guberniem nejvyšší dvorské kanceláři. Žádost se opírala o privilegium Fridricha III. ze 7. prosince 1462, kterým byl Moravě polepšen znak: stříbrno-červené šachovaná orlice byla nahrazena orlicí šachovanou zlato-červeně.

O důvodech, proč císařská kancelář bez jakéhokoliv projednávání schválila návrh moravského gubernia, můžeme pouze uvažovat. Snad hrála hlavní roli doba napoleonských válek, v níž byla žádost vznesena, spojena se snahou zachovat si přízeň moravských stavů ve složité mezinárodní situaci. Pokud by totiž žádost prošla běžnou úřední cestou, musel by císařský herold upozornit na to, že moravské zemské barvy jsou červená, stříbrná (bílá) a modrá. V těchto barvách byla totiž moravská orlice v oficiálním znaku habsburské monarchie. Proto by jednání o moravském požadavku bylo problémem, který by se rozhodně nepodařilo vyřešit během tří měsíců.



Štarha, Ivan, Moravské barvy
a moravská zemská vlajka
Dvorní dekret Františka I. z 23. prosince
1807 popisuje vzhled uniformy, která má
mít červený kabát, bílou vestu, modré
výložky, zlaté vyšívání a zlaté nárameníky,
na nichž je vyšita orlice v červeno-
stříbrném šachování.
Eduard Taaffe Franzovi Kallinovi
von Urbanow odpověděl osobním
dopisem z 25. května 1880.


Pícha František, O klenotu znaku moravského markraběte, Genealogické a heraldické informace 2010, Moravská genealogická a heraldická společnost, Brno 2011, s. 23-25.

František Pícha, K 550 letům erbovní listiny císaře Fridricha III. pro moravské stavy, in: Genealogické a heraldické informace 2012, Moravská genealogická a heraldická společnost, Brno 2013, s. 60-80

Ivan Štarha, Krajské symboly - Historie, moravské barvy a moravská vlajka, in: Veřejná správa, č. 9, 2013, s. 8-9


Tento článek Ivana Štarhy otištěný v časopisu Veřejná správa se nachází také na stránkách Ministerstva vnitra České republiky zde.

Vladimír Růžek, Historické symboly. Cesty k definici (nejen) moravského znaku a praporu, in: Veřejná správa, č. 10, 2013, s. 20-22



Tento článek Vladimíra Růžka otištěný v časopisu Veřejná správa se nachází také na stránkách Ministerstva vnitra České republiky zde.

Odborné vexilologické stanovisko k moravské vlajce, in: Vexilologie, č. 169, Zpravodaj České vexilologické společnosti, o.s., 2013, s 3319-3320

Odborné vexilologické stanovisko
k moravské vlajce

František Pícha, Znaky a prapory v kronice Ottokara Štýrského, in: Vexilologie, č. 169, Zpravodaj České vexilologické společnosti, o.s., 2013, s. 3320-3324

Pícha, František, Znaky a prapory
v kronice Ottokara Štýrského, in
Vexilologie. Zpravodaj České
vexilologické společnosti, o.s.,
č. 169, 2013

Vladimír Růžek, Několik poznámek k moravskému praporu, in: Vexilologie, č. 169, Zpravodaj České vexilologické společnosti, o.s., 2013, s. 3325-3326, 3328-3331

Vladimír Růžek, Několik poznámek k moravskému
praporu, in Vexilologie. Zpravodaj České
vexilologické společnosti, o.s., č. 169, 2013

(Krátká poznámka k na stránkách VS uveřejňovaným článkům pod názvem: Historické symboly, in: Veřejná správa, č. 3, 2014)

František Pícha, Příspěvek ke studiu moravské zemské vlajky, in: Vexilologie, č. 172, Zpravodaj České vexilologické společnosti, o.s., 2014, s. 3371-3376.

Brožek, Aleš. Zemské Barvy Moravy v knižních kalendářích 19. století, in: Vexilologie, č. 172, Zpravodaj České vexilologické společnosti, o.s., 2014

František Pícha, Poznámky k historii moravského zemského znaku v 1. polovině 19. století, in: Genealogické a heraldické informace 2013, Moravská genealogická a heraldická společnost, Brno 2014, s. 67-83

František Pícha, K praporu moravského regimentu legie arcivévody Karla z roku 1800, in: Genealogické a heraldické informace 2014, Moravská genealogická a heraldická společnost, Brno 2015, s. 129-132.

Z témat, která se s novými objevy vynořila, upozorněme na stříbrnočervené šachování moravské orlice na náramenících moravské stavovské uniformy a na pozlacení bílých polí šachování moravské orlice na šesti praporech v sále zemského sněmu na jaře roku 1848. Dokumenty z let 1807 a 1848 posouvají hranici okamžiku, kdy začala být změněná moravská orlice v úloze symbolu země Moravy úřady veřejně prosazována, do roku 1848. V srdcích a myslích lidí však stříbrnočervená orlice žila dále.

Vincenc Brandl ve svém článku zveřejněném v roce 1886 v časopise Obzor (listu pro poučení a zábavu) Zemský erb čili znak markrabství Moravského k tomu poznamenává: "Když se pak r. 1848. moravský sněm sešel, napsal prof. Šembera článek, v němž dokazovati se jal, že na základě privileje z roku 1462. pravý zemský erb markrabství moravského jest červenožlutá orlice. Poslancové tehdejší názor Šemberův si osvojili a usnesli se při rokování o nové ústavě zemské, která však nikdy v život nevešla, na článku 5. takto znějícím: "Země Moravská podrží dosavádní svůj erb zemský, totiž orlici v pravo hledící v poli modrém a červenozlatě kostkovanou. Zemské barvy jsou zlatá a červená.""

Berthold Bretholz se ve svých textech, na základě svých informací (jemu dostupné dokumenty, literatura), snaží postavit Brandlův závěr, že stříbrnočervené šachování v symbolu země Morava bylo používáno až do roku 1848, do jiného světla. Své závěry dokládá mimo jiné i údajným zlatočerveným šachováním orlice na náramenících stavovské uniformy, jež mělo být přiznáno dvorským dekretem Františka I. z 23. prosince 1807. Ale jedná se spíše o převzetí informace, se kterou přišel ve svých Notizen über das Mährische Landeswappen und die damit in Verbindung stehenden offiziellen Landesfarben dieses Markgrafthumes (1853) už/i Josef Chytil, který ji zřejmě převzal z pozdějšího neověřeného opisu dekretu z roku 1807 (pořízeného snad ve 30. letech 19. století) či korespondence zemských úřadů s vídeňskými.

S ohledem na výše zmíněné dokumenty, totiž na znění dvorského dekretu Františka I. z 23. prosince 1807 a na důkaz přítomnosti stříbrnočerveně šachovaných moravských orlic na šesti praporech v sále zemského sněmu na jaře roku 1848: "In Folge des erhaltenen Auftrags Eines Hochlöblichen Landesausschusspraesidiums hat der Gefertigte an 6. Fahnen im Landtagssaale die weiβen Felder des geschachteten mährischen Adlers berichtigen, nämlich vergolden lassen und diesfalls mit dem Schriften- und Wappenmahler Wattrich ein Uibereinkommen geschloβen." - "V důsledku obdrženého nařízení vysoceslavného presidia zemského výboru podepsaný nechal opravit bílá pole šachované moravské orlice, totiž pozlatit, na šesti praporech v sále zemského sněmu...", se dá říct, že Vincenc Brandl má pravdu.

Literatura k Moravě a moravanství obecně:

Během let vznikaly, vznikají a ještě vzniknou různé práce, odborná pojednání, včetně školních prací obsahujících vedle jiných témat i shrnutí vědomostí a názorů týkajících se moravského znaku a vlajky, a tak si tu uveďme odkazy jen na některé z nich, které byly čtenářům předloženy od 80. let 20. století, protože jinak stačí zadat na stránce Bibliografie dějin Českých zemí. Historický ústav AV ČR slovo moravanství a hned máme, kdybychom si chtěli počíst, více než dost výsledků.

Válka, Josef, "Moravanství" v 15. století: komplikace ve vývoji české nacionality, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. C, Řada historická. 1984, roč. 33, č. C31, s. [145]-154
Mareš, Petr, Musil, Libor, Rabušic, Ladislav, Fenomén moravanství. Sociológia, Bratislava: Sociologický ústav SAV, 1992, roč. 24, č. 1, s. 85-88.


Pernes, Jiří, Pod Moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství, 1996
Novotný, Jiří, České národní zájmy versus moravanství, referát pro přednášku Nacionalismus a národní zájmy, Brno 2002 
Hoskovec, Michal, Vývoj moravské státoprávní individuality, 2012 
Stavárková, Kateřina, Komparace programů hlavních moravistických stran a hnutí před volbami 1990 a 2006, Praha 2012
Šuhej, Radomír, Pojetí moravanství v moravském hnutí na počátku 90. let, 2013
Gabriela Hrazdírová, Moravský národ? Možné strukturální důvody nekonstituování moderního moravského národa, 2014, příloha, viz Znaky Moravy a spory o ně, s. 55-56:

"Symboly a znaky jsou pro představy jakékoli komunity důležité a u Moravy je tomu stejně. V poslední době můžeme zaznamenat diskuse a snad i spory o moravské vlajce.

Iniciativa občanského sdružení Moravská národní obec lidem říká, že moravská vlajka se skládá ze dvou vodorovných pruhů, horního žlutého a dolního červeného, uprostřed nichž je znak zlatě šachované vlevo hledící korunované orlice v modrém poli. Sdružení také přesvědčuje starosty obcí, aby tuto vlajku vyvěšovali 5. července na svátek Cyrila a Metoděje na svých radnicích a obecních úřadech (Moravané 2013b). Proti této verzi ovšem existuje několik výhrad. Pro objasnění uvádím vysvětlení Vladimíra Růžka, archiváře a historika, který pracuje na odboru archivní správy a spisové služby Ministerstva vnitra České republiky. Jeho tři hlavní výhrady jsou následující:

1. Užívání vlajky jako oficiálního zemského symbolu je dnes nepřípadné a vlajky nejsou úředně užívány, jelikož Česká republika se v současné době neskládá ze zemí. Pokud by ale byl prapor (a vlajka) znovu definován, mělo by to být na základě pramenů, ze kterých je nyní známo, jak prapor Markrabství moravského vypadal. Podobu návrhu Moravské národní obce odmítá. Zároveň ale dodává, že je třeba jasně stanovit správnou podobu historického moravského znaku, přestože zemské zřízení neexistuje. Také nemá námitky proti vyvěšování tohoto znaku například na svátek moravských věrozvěstů.

2. Prapor Moravské národní obce obsahuje orlici, která je šachovaná zlato-červeně namísto stříbrno-červeného šachování. Zlatá vychází z takzvaného polepšení znaku roku 1462 císařem Fridrichem III., ten ale neměl pravomoc tuto změnu provést. Musela by totiž být schválena králem zemí Koruny české, jelikož už Karel IV. roku 1348 prohlásil, že Moravské markrabství spadá do pravomoci českých králů a je lénem Koruny české, ne Říše římské. Český král tuto změnu neschválil, polepšení tedy nikdy nevešlo v platnost, a proto je toto přebarvení neplatné. Růžkovo upozornění se týká také toho, že zlato-červené barvy mohly být vnímány jako vztah Moravy k Říši a k Habsburkům, jako jejich léna, přestože šachování moravské orlice je zjevně odvozeno z tinktur českého královského erbu. Erb Moravy vznikl pravděpodobně již za doby Přemysla Otakara II. na počátku druhé poloviny 13. století a stříbrno-červená barevnost orlice vyjadřuje spojitost s českým erbem a králem.

3. Prosazovaná podoba praporu je z vexilologického hlediska špatná. V rané době se nikdy na list praporu nekladl erb, proto je tato podoba úpadková a nehistorická. Správná forma i obsah by měly vycházet z nejstarších dokladů, což je pro Moravu Kodex Gelnhausen z roku 1407. V něm je markraběcí prapor, který odpovídá markraběcímu znaku (v modrém listu praporu je stříbrno-červená orlice se zlatou zbrojí a korunou), jelikož zásadou ve středověku bylo odvozovat prapor od znaku. Tento prapor je tedy podle Růžka třeba považovat za jediný správný a historický. Za zmínku stojí také podoba praporu Prahy. Ten je totiž také zlato-červený, tedy totožný s navrhovanou vlajkou Moravy. Růžek upozorňuje, že přidání moravské orlice na takový prapor může znamenat až bizarní výklady spojení Moravy a Prahy (Růžek 2013: 20–22).

Ivan Štarha, člen expertní skupiny podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, k tomuto tématu dodává, že Morava ani země Moravskoslezská si nikdy právně vlajku nestanovily. Právní základ získala moravská vlajka až udělením znaků a vlajek současným krajům, tedy v letech 2002–2003. Právě podvýbor pro heraldiku a vexilologii současným krajům doporučil zohlednit na své vlajce příslušnost k historickým zemím. Moravským krajům a krajům, jejichž část příslušela k Moravě, doporučil moravskou červeno-stříbrně šachovanou orlici v modrém poli. Tato vlajka je nyní kodifikována a používána v horním poli vlajek Jihomoravského, Olomouckého, Zlínského, Pardubického a Moravskoslezského kraje a Kraje Vysočina. Jihomoravský kraj má navíc v jednom poli i orlici, která je šachovaná červeno-zlatě. Tím je zohledněno, že moravské stavovské orgány (ale ne země) tento znak z roku 1462 užívaly více než půl století a zasazovaly se o jeho uznání. Právně tak bylo učiněno roku 1915, ale jen pro moravskou samosprávu, ne pro celou zemi jako právní subjekt (Štarha 2013).

František Pícha (2013) navíc uvádí, že v roce 1462 ani dříve není známo užívání nějakého úředního znaku moravskou zemskou obcí a ani statutární zástupce českého krále na Moravě nepoužíval znak. Také proto nemohl být Fridrichem III. změněn. Orlice byla symbolem Moravy, ale byl to symbol markraběte moravského, tehdy krále Jiřího z Poděbrad, takže jen on ho mohl používat i měnit. Nelze podle něj mluvit ani o žádném „polepšení“. Navíc se tato orlice jako zemský znak neužívala."