Reakce stráže přírody Správy CHKO Moravský kras na přelepování malých státních znaků moravskými orlicemi a nápad, země, kraje, hranice

V minulosti již byl na těchto stránkách zmíněn úkaz, kdy bylo lze pozorovat přelepování malých státních znaků znaky s orlicemi, případně jak by naznačoval obrázek níže i moravskými orlicemi. Tento obrázek byl tehdy, zdá se, úplná rarita. Z hlediska dosavadní dokumentace jevu šlo o vzácnost. No, už není. Existují internetové stránky, kde je celá galerie obrázků, na nichž je malý státní znak přelepen znakem s červenožlutě šachovanou orlicí.

A byla do toho zatažena i moravská orlice, jak ukazuje článek z června 2017 Místo českého lva moravská orlice. Moravan ničí na cedulích malý státní znak. Totéž jednání bylo popsáno i v článku Místo českého lva moravská orlice. Na Moravě někdo přelepuje značky, škody jdou do tisíců. Z hlediska společenského zájmu jde o to, že: "Pachatel se dopouští hanobení státního symbolu, které se hodnotí jen jako přestupek. Jeho jednání ovšem může být posouzené také jako krádež nebo poškozování cizí věci.".

Přírodní rezervace - moravská orlice

Pan Tůma k tomu podotkl: „Člověk se opravdu diví, že dotyčného baví aktivitu tímto způsobem vyvíjet. Stojí ho to čas, peníze, plýtvá tím pohonné hmoty. Pro propagaci Moravy jako historické země by přece mohl najít mnohem efektivnější cestu.“.

A jiný postřeh k tomu dodává: "Mně český lev, jak víme původem ale z Moravy (čili dříve moravský lev) na Moravě nevadí. :-) Jinak musí chytat a pokutovat."

V této souvislosti již dříve zaujal článek ze začátku srpna 2016 (Reakce stráže přírody Správy CHKO Moravský kras na přelepování malých státních znaků moravskými orlicemi, 5. 8. 2016), v němž je všem ozřejmena jediná možná odpověď na toto počínání ze strany státních orgánů. Protože je text stanoviska zajímavý a poučný, jelikož vedle vysvětlení poukazuje na to, že jsou i jiné cesty, jak úspěšně vyjádřit svůj názor, jen je hledat a najít, navrhnout a provést, dovolujeme si je tu přetisknout celé, aby si je mohlo přečíst co nejvíce lidí.

Poznámka: Rozlišuje se, zda jde o kulturní památku, nebo vyšší národní kulturní památku atd. Proto se například památné stromy označují jen malým znakem, ale parky, rezervace, hrady a zámky atd. se opatřují velkým. Totéž platí pro kulatá razítka - velký znak by tam byl jen opravdu pěknou šmouhou čtyř miniaturních flíčků v rámečku. Ovšem u mincí by to asi šlo s velkým ..., ale tam je lev bez štítu, jen jako "odznak" a v kontextu našich starých mincí (grošů atd.), vždy většinou jen s erbovní figurou (ne znakem).

Tady máme dopředu shrnutí, přesné zákonné rozlišení, pro co konkrétně slouží malý a pro co velký státní znak: "Malý státní znak se symbolem lva se používá při označení například přírodních rezervací nebo přírodních památek či památných stromů. Větší celky, například národní parky či chráněné krajinné oblasti, označuje velký státní znak. Na něm jsou kromě lvů i moravská i slezská orlice."

"Reakce stráže přírody Správy CHKO Moravský kras na přelepování malých státních znaků moravskými orlicemi

Vážení přátelé či příznivci Moravy,

přelepování českých lvů na malém státním znaku moravskými orlicemi je totální nesmysl a škoda času a financí.
Malý státní znak označující přírodní rezervace, přírodní památky a památné stromy je stanoven zákonem a úřady vždy zajistí, aby tam byl ten správný znak, tj. aby moravská orlice byla odstraněna. Je to s ochranáři naprosto zbytečná žabomyší válka, která v případě odcizení fotopasti strážcům Moravského krasu přešla do trestného činu šetřeného policií. Zbytečně.

Moravská orlice na cedulích v přírodě oslovuje jen několik málo návštěvníků přírody. My Moravané bychom měli mít zájem legálními prostředky posilovat ve veřejnosti povědomí o historické i současné zemi Morava v co nejširším možném měřítku. Tedy aby o Moravě vědělo co nejvíce lidí.

Jako příklad legální a vysoce efektivní cesty je umísťování informačních cedulí na hranice Moravy tak, jak to začali provádět nadšenci z Moravské národní obce viz http://pardubice.idnes.cz/chtej-rozsirit-vetsi-povedomi-o-morave-d9s-/pardubice-zpravy.aspx?c=A150216_2139911_pardubice-zpravy_jah. Každý v autě projíždějícím okolo takové cedule si přečte, že je nějaká Morava, případně si dokonce uloží do paměti, kdeže ta hranice Moravy v daném místě prochází.

Návrh:

Pokud bychom na dálnici D1 v místě hranice Moravy a Čech umístili po obou stranách podobnou, možná graficky lépe provedenou tabuli (tedy 2 kusy), pak by si informaci o Moravě odnášely po průjezdu zemskou hranicí stovky tisíc lidí. Neváhal bych jako Moravan na takovýto projekt poslat i několik stokorun. Umím si představit velkou tabuli s barevně provedenými znaky Moravy a Čech po stranách s krátkým textem "historická hranice Moravy" a "historická hranice Čech". Mnoho lidí by se divilo a ještě více poučilo.

Antonín Tůma
vedoucí stráže přírody Moravského krasu
5.8.2016".

Přírodní rezervace - moravská orlice

Až vedle dálnice vyroste taková tabule, nebo dvě tabule, tak to vyvolá pozdvižení. Může to být přiměřeně velká značka, jak bychom si přáli, anebo přehnaně obrovská cedule připomínající poutač, ale samosebou větší, tak jako jsou na jiných místech postaveny ohromné konstrukce, jejichž smyslem je, aby okoloprojíždějící vzpomněli třeba na minerálku Mattoni. Pokud by ji nebylo možné ať z toho nebo z onoho důvodu postavit hned vedle cesty, tak by se kvůli viditelnosti podle vzdálenosti a umístění dostupného pozemku propočítala potřebná velikost objektu, udělala a posoudila vizualizace úhlů, pod kterými by bylo na tabuli z dálnice s jistotou vidět, vyřídilo stavební povolení... A je to.

Z větší výšky vypadá chystaná značka takto

Tématu vnímání zemské hranice lidmi, jak léta od zrušení samosprávy na úrovni zemí běží, se v posledních letech věnovaly například (namátkou) písemné práce Jana Chalupy, Reliktní česko-moravská zemská hranice v historickogeografických souvislostech, z roku 2011, a Vnímání reliktní hranice na příkladu severní části česko-moravské zemské hranice Petra Marka z roku 2015. A pro představu jedna šikovná mapka.

Tématu zemí a krajů se věnoval pořad České televize Politické spektrum - Krajské uspořádání (24. září 2016).

Česká republika - historické země Čechy,
Morava a Slezsko a současné kraje

Někdo by rád obnovil zemské zřízení, jiný by rád obnovil kraje ve tvaru např. našich diecézí (staletí osvědčené, hranice respektující s přirozenými centry i spádovostí, včetně Slezské části).

Poslechněme si hlas z ulice: "Všichni vlastně (podvědomě) vědí, že ta krajská soustava udělaná dle modelu 1949 je pitomost, ale všichni/mnozí (politici) bohužel veřejně říkají, že už to nelze změnit, že si musíme zvyknout a snažit se, aby to fungovalo a takové ty řeči ... To je rozdíl oproti komunistům. Ti prostě v roce 1960 řekli změna a stalo se (tak jako v roce 1949), ale dnes nikdo toto takto direktivně nenařídí.

A navíc, pořád mám pocit, že žijeme ve virtuální bublině údajného problému Moravy, který fakticky neexistuje. To se nedá srovnat s vážnými problémy (odlišnou historií, jazykem, vývojem, bitvami atd.) Skotska, nebo Katalánska, zemí Beneluxu (hlavně Belgie) atd., kde to pnutí je opodstatněné.

U nás by to bylo absurdní - hle Poláci - tolik historických zemí (vévodství atd.), tolik změn a nerespektování hranic, zániků a vzniků státu - drží při sobě a nevymýšlí žadné nesmysly o zemských "korytech" atd. Podobně Maďaři.

To je opravdu "problémů" jen v hlavě Brňáků (vůči Praze) - trápí to snad lidi ve Zlíně, Olomouci, Ostravě? Nevidím ... A živí to jen internet, ne fakta v reálu a terénu.

Je to stejné, jako bych oprášil rok 1848 a volal, že naše země (samotné Čechy, Morava a Slezsko-část?) je spolkovou zemí Říše ... Hurá, naučme se všichni německy - darební obrozenci (a Palacký z Moravy) - takto nás vytrhout z lůna EU."

O čem to je? Je to také o ekonomice. Jedno souvisí s druhým.

Pokud některé části centra (se sídlem v Praze) tlačí na moravský lid tímto způsobem (snižování stavů, velký rozdíl v obsazenosti těchto míst na periferii a v Praze, místa výroby kdysi a teď (zlomek původního stavu) - i když zdůvodněno racionálně "hospodárností", když má moravská "pobočka" desetinu míst (zaměstnanců) oproti stavu před čtvrtstoletím, vyrábí daleko méně (zbytek je sdílen z centra) a jedinou nabídkou vedení je další snižování stavů, tak se ve smyslu důvěry k tomuto vedení šetří na nesprávném místě a plodí to určité reakce - a nejen "Brňáků":

"Uhádali jsme jen ... Svině jedny."

Potom se dá sledovat, že základní logika na obecní úrovni platí. My, naši. Co je to my a naši?


Mapa České republiky s vyznačením diecézí

Ve znaku brněnské diecéze je ale v mapě chyba. Jílec meče není zlatý ale červený. Opět jde o přítomnost červené barvy mučednické krve a ve spojení s modrou (na vlajce diecéze) díky tomu máme opět barvy znaku Moravy i ČR a olomoucké arcidiecéze atd. (bílou, červenou, modrou v tomto pořadí). Do budoucna se také uvažuje změnit černý štít na modrý. Černý štít je vhodný pro české diecéze oddělené z historické pražské arcidiecéze, a vycházející z jejího znaku, naopak moravské diecéze mají mít barvu červenou nebo modrou. Černou barvu (černý štít) zavedl po válce brněnský biskup Karel Skoupý. Tehdy však o černé uvažoval jako o barvě kněžské (viz proto i nadávka „černoprdelníci“). Po něm už žádný další biskup v Brně nebyl, až nynější a ten z určitého respektu znak logicky po revoluci přijal s tím, že jeho změnu (úpravu v duchu vlajky – černou na modrou atd.) musí realizovat až jeho nástupce při tvorbě svého biskupského znaku. Podobně nedávno velmi radikálně upravil/změnil znak královéhradecké diecéze současný biskup po svém nedávném nástupu.

Na vlajce diecéze jde, jakožto církevní instituce o symboliku na prvním (hlavním) místě barvy P. Marie (modrá, která nahrazuje černou ve znaku, s atributy patronů sv. Petra a Pavla). Dále jde o patrné barvy Svatého stolce a Vatikánu (žlutou a bílou) – proto jsou tyto barvy zjevně striktně u sebe a ve stejném poměru šířky. A nakonec jsou tu přítomny i barvy Brna (bílá a červená - opět důsledně vedle sebe), a i v kontextu s modrou pak logicky barvy Moravy (znaku) a ČR – bílá, červená, modrá.

Nejde o žádný zásadní symbol, ostatní diecéze žádné vlajky nemají! Snad kromě pražské arcidiecéze, kde se téměř neužívá …

Zdá se, že se diecézní a zemské hranice dnes zcela nekryjí. Jednoduše to ukazuje následující schéma. Tématu průběhu zemské hranice se již věnoval příspěvek Morava na starých a nových mapách, kde najdete řadu dalších (převzatých) mapek, včetně správního dělení od minulosti po současnost.

Hranice české a moravské církevní provincie
s vyznačením rozdílů oproti zemské hranici

Zeleně a béžově je zakresleno území Čech. Zeleně a růžově je zakresleno území České církevní provincie. Béžově je zakresleno území Čech patřící k Moravské církevní provincii. Růžově je zakresleno území Moravy patřící k České církevní provincii. Podrobně to vypadá tak, jak je vidět dále.

Mapa Moravské církevní provincie a starší
hranice země Moravskoslezské

Dále pár ilustračních ukázek ze zemské hranice - se znaky Čech a Moravy i bez znaků. Zde se již něco kdysi nebo v nedávné minulosti udělalo. Jde to.

Historická zemská hranice spojující Čechy a Moravu
v Jihlavských vrších. Včetně mapky, nalevo Čechy,
napravo Morava a s textem HISTORICKÁ HRANICE
Konec světa, kde celník ve strážní budce
hlídá historickou zemskou hranici Čechy-
Morava. Vynalézavé. Pohádkové
Hranice Čechy-Morava. Obnoveno v roce 2005
Zemská hranice Čech a Moravy
mezi Stržanovem a Žďárem

Co nás spojuje? Když se chce, všechno jde.

Když je 28. říjen, máme státní svátek. Nebylo to tak vždycky. Na začátku 20. století to vypadalo jinak. Kdo na Moravě mluvil a smýšlel česky (i politicky v duchu státoprávního uznání), užíval bílo-červenou (červeno-bílou) bikolóru nebo slovanskou (všeslovanskou) trikolóru (červeno-bílo-modrou/červeno-modro-bílou/bílo-modro-červenou). Všechno kombinace složené z těchto tří barev, všechno moravské barvy, moravská trikolóra. Německá reprezentace a "orgány samosprávy" (menšinově též české) používali žluto-červenou (červeno-žlutou) bikolóru, a taky ji považovali za "moravské barvy"; někdo by k tomu mohl tehdy ještě podotknout, že to byly "stavovské" barvy. Podívejme se na situaci vzniku Československé republiky na podzim 1918. Moravský zemský sněm ani o takové otázce, kam má území patřit, hlasovat nemohl. Toto právo neměl. Zaniklo již sesazením zeměpána (císaře/markraběte) a rozpadem Habsburské monarchie i vznikem nového útvaru republiky v nejistých hranicích - a v situaci konfliktu s pohraničím (nejen na jižním Slovensku). Ostatně ani monarchie nebyla spolkovým státem. A provincie si nemohly odhlasovávat, kam patří. To by musela být nejdříve proklamována samostatnost moravského státu, a pak hlasováno o připojení (třeba klidně k Rakousku). Takto nikdo z českých politiků na Moravě neuvažoval. Zde je krásně vidět ta přetrvávající dávná "Havlíčkova" jednota (snahy roku 1848) v přístupu k budování státu a trvající potýkání se s německou silnou menšinou. Dnešní "žlutí" si pletou pojmy - tehdejší zemská "autonomie" se týkala jen vnitřní samosprávy, jinak byla politicky velmi omezená. Řešit se musela jen otázka Slovenska (připojení), jednota jádra českých zemí (Čechy, Morava, část Slezska). O tom tehdy nikdo nepochyboval. Kdo nesouhlasil, bylo jen německé obyvatelstvo, které se chtělo trhnout k Německu nebo Rakousku.

Na tom je krásně vidět ta krizovost v době převratů a vždy obavy o jednotu (viz situace let 1989/1990 a 1992/1993) a strach z moravského separatismu (dle Slovenska) vedoucí k neobnovení zemského uspořádání.

Výčitky vůči T. G. Masarykovi - že mělo jít o spolkový stát - jsou nesmysl. Takto nebyl formován (jako v případě Výmarské republiky, kde to po zániku všech těch království a vévodství bylo nutné, podobně, jako i v Rakousku). U nás to byl navíc pořád problém národností (odstředivý německý element). Proto se ani nepodařilo zamýšlené župní/krajské zřízení a na konci 20. let nově vytvořená země Moravskoslezská v podstatě pokračovala v modelu před rokem 1918 - dokonce se zemským prezidentem - včetně soudních a politických okresů, ale nebyla to vůbec samospráva! To je fakt ...