Nahoře nad tabulkou je vysvětlení jejího obsahu"
"Landes-Farben der einzelnen Provinzen des österr. Kaiserstaates *)."
Dole pod tabulkou hvězdičkou je nahoře oznámená poznámka
"*) Nach Maβgabe der in dem kaiserl. österreichischen groβen Wappen vorkommen den Wappenbilder."
V systematickém soupisu obsahu kalendáře (Systematisches Inhalts-Verzeichniß) je položka "Objasnění k titulní mědirytině (zemské barvy jednotlivých provincií rakouského císařského státu) J. P. Kaltenbaecka ... LXIV" (Erklärung des Titelkupfers (Landes-Farben der einzelnen Provinzen des österr. Kaiserstaates) von J. P. Kaltenbaeck ... LXIV).
"LXIV
Zur Erklärung des Titelkupfers
Wir müssen den freundlichen Beschauer des Titelkupfers ersuchen, nach Lesung der Ueberschrift sogleich dem leitenden Sternchen zu folgen und die Anmerkung: "Nach Maßgabe der in dem kaiserl. österreichischen großen Wappen vorkommenden Wappenbilder", wohl in Acht zu nehmen. Es fällt in die Augen, wie nichts weniger, als wörtlich, die Ueberschrift genommen werden darf; denn Jedermann weiß, daß Jerusalem, Indien, Kastilien u. s. w. keine Provinzen des österreichischen Kaiserstaates sind.
Bekanntermaßen führt der Kaiser von Oesterreich einen dreisachen Titel, einen großen, mittleren und kleinen. Dasselbe gilt von dem Wappen.
Der große Titel und das große Wappen werden bei allen Huldigungen, Hausverträgen, überhaupt bei allen wichtigen Anlässen im Innern der Monarchie, dann bei Traktaten mit auswärtigen Mächten, Creditiven, Gesandtschaftspässen; der mittlere Titel und das mittlere Wappen (Amtssiegel) werden bei minder feierlichen Kundmachungen und Verwaltungsakten; der kleine Titel und das kleine Wappen (Handsiegel) endlich bei allen vom Kaiser selbst gefertigten Schreiben, und auf sämmtlichen Münzen gebraucht.
Der große Titel, im Jahre 1836 nach dem neuen Besitzstande regulirt, enthält außer jenen Namen und Würden, die in dem mittleren Titel vorkommen, noch die Herrschernamen anderer Länder der Monarchie, dann aber auch die Namen und Würden einiger Länder, auf welche dem Erzhause ein Anspruchs-oder eventuelles Recht zusteht, oder die als Gedächtnißtitel geführt werden. Diesem vollkommen entsprechend ist das große Wappen entworfen und es erscheinen daher auch auf demselben die Wappenbilder von Ländern, welche in einer der eben angedeuteten Beziehungen zu Oesterreich stehen. Da übrigens Farben-Tabelle, welche heuer die Austria als Titelkupfer bringt, und die sonst wohl keiner weiteren Erklärung bedarf, sich streng an das große Wappen gehalten hat (mit Ausnahme der Stadt Wien, welche des allgemeinen Interesses wegen gleich nach den kaiserlichen Farben ihren Platz fand), so verweisen wir auf die offizielle Abbildung und Beschreibung, welche im Jahre 1836 unter dem Titel: "Wappen und Titeln Sr. k. k. apostolischen Majestät Ferdinand des Ersten, Kaisers von Oesterreich" in Folio erschienen sind."
Kalendář uvádí zemské barvy jednotlivých korunních zemí Rakouského císařství v podobě pruhovaných praporů. Zároveň je k nim poznamenáno, že jde o barvy odvozené z poslední verze císařského znaku z roku 1836. Takže tu sice není výslovně napsáno, že by byly tyto zemské barvy skutečně používány, ale vezmeme to tak, že takto měly vypadat. Znázorněné barvy pak logicky odpovídají moravské orlici ve státním znaku. Autor vzorníku v pořadí barev upřednostnil (dal nahoře na první místo) modrou barvu štítu moravského znaku, a dál pokračoval ostatními barvami šachování moravské orlice.
U kalendáře Austria si můžeme všimnout, že autor dával zásadně (tedy nikoliv jen u Moravy) barvu odvozenou od barvy pole příslušného štítu do horního pruhu praporu, což je neobvyklé oproti běžné praxi. Vysvětlení je snadné – zemské barvy vznikly v autorově fantazii, podle ad hoc jím vytvořených zásad.
V přehledu barevné přílohy univerzálního kalendáře Austria na rok 1844 jsou stará bikolóra i trikolóra plně odpovídající stavu od 13. století dosud (pro znaky Čech, Moravy a dnes ČR). Jen jsou obráceně; viz i zde zachycené pořadí českých barev červená-bílá a ne naopak, jak by se dalo očekávat, kdyby bylo jejich pořadí vzato dle dnes samozřejmého pravidla, kdy by se na první místo dostala bílá barva českého lva následovaná červenou barvou štítu. Ale jak víme, toto čestné pořadí štítových tinktur na vlajkách se v té době teprve ustalovalo.
A také by nás mohlo napadnout, že vlastně ty císařské barvy (bikolóra) mohly být jakýmsi "laicky viděným" inspiračním (třebaže chybně pochopeným) vzorem pro obrácené pořadí "české bikolóry a moravské trikolóry". Prostě jim tehdy přišlo "normální dát tmavší (hmotnější) barvu nahoru (jak to přeci viděli u císařského praporu) a světlejší dolů." Podobně jako dnes mají mnozí všechny vlajky věšet tmavým pruhem dolů (jsouce ovlivněni optikou vlajky ČR), kdy pochopitelně neznají vexilologické zvyklosti o převodu heraldických tinktur do barevných pruhů tzv. "hladkých" (tj. jednoduchých, ne heraldických figurálních) vlajek.
František Pícha je zde a i u jiných dokladů z doby 40. let 19. století, co se týče jejich zařazení jako politicky používaných zemských symbolů v určité podobě vzhledem k malému počtu známých a barevných dokladů a k jejich různorodosti ohledně vyvozování nějakých závěrů o jejich skutečném používání obezřetný.
Ano v heraldickém blasonu se jako první uvádí vždy tinktura štítu (pole) a pak figur(y). A víme, že kolísání bylo v dřívějších dobách časté. Ovšem nakonec se ustálila praxe, že tinktura figury je čestnější. Ostatně tak se nejčastěji objevovala právě i bílo-červená bikolóra česká a polská, stejně tak černo-žlutá císařská aj. převažující příklady. Osobně si myslím, že je to tak správně, prostě podkladová (štítová) tinktura je logicky níže (pod figurou a její tinkturou, která je na (nad) ní). Samozřejmě neplatí to absolutně a všude i z důvodů odlišení stejných barev bikolór obrácením pořadí.
Na tomto místě je vhodné připomenout zajímavou skutečnost, a to, že vyobrazení v kalendáři Austria ovlivnilo i dnešní podobu zemské vlajky Dolního Rakouska, která je, vzhledem k obvyklým zásadám převádění tinktur znaku do pruhů vlajky, jaksi obrácená.
O případu praporu Dolního Rakouska již dávno napsal Josef Česák (Vexilologie č. 75, s. 1459-1468). Zde kopie části stránky Austria Forum: Symboly Dolního Rakouska - Zemský znak a zemské barvy:
(...)
Die Farben des Landes Niederösterreich sind blau-gelb.
Endlich hatte man sich die Mühe gemacht nachzuforschen, ob Blau-Gelb oder Gelb-Blau die richtige Reihenfolge sei. Bei Karl Lechner fanden sich die notwendigen Hinweise: Bis in die Biedermeierzeit hinein gab es keine brauchbaren Angaben. Erst 1844, auf der Basis des schon erwähnten Hofkanzleidekrets vom 22. August 1836, fand sich im „Austria-Kalender" eine Tafel mit den Farben aller kaiserlichen Provinzen. Für Niederösterreich wurde Blau-Gelb angegeben, und das blieb auch die Reihenfolge bis 1902. Im Jahr 1903 wurden die Farben Niederösterreichs wie auch jene anderer Kronländer plötzlich vertauscht - ein zunächst unerklärlicher Vorgang. Ein Blick in das Werk Karl Lechners hilft, das Rätsel zu lösen. Bei der Erstellung des Amtskalenders hatte man zu Beginn des Jahrhunderts an der richtigen Reihenfolge der Farben gezweifelt und eine Anfrage an das Ministerium des Inneren gerichtet. Nach Stellungnahmen des Adelsarchivs und der anderen Statthaltereien konzipierte das Ministerium eine Antwort an die niederösterreichischen Anfragesteller, nach welcher die Landesfarben „usuell blau-gold" seien. Doch am 29. August 1902 führte ein Promemoria des damaligen Wappenzensors im Ministerium, Heinrich Seydl, zu einer gegenteiligen Entscheidung. Nach Seydls heraldischer Auffassung war die Farbe des Wappentiers wichtiger als die Farbe des Schildes. Er dachte hiebei wohl an die kaiserliche Farbkombination Schwarz-Gelb, die sich ja vom schwarzen Reichsadler in Gold ableitet, oder auch an das Weiß-Grün der Steiermark, deren Farben ihre Reihenfolge offenbar dem silbernen Panther im grünen Feld verdanken. Demgemäß wurde das Land Niederösterreich mündlich darüber informiert, dass Gold/Gelb die vornehmere Farbe sei und die Farben des Landes daher Gold-Blau zu sein hätten. Unser Gewährsmann Karl Lechner schließt die Darstellung dieses Vorganges mit der Bemerkung ab, dass es nirgendwo in der wissenschaftlichen Heraldik eine derartige Regel gegeben habe. Im Grunde sei die Farbe des Schildes die weithin sichtbare Farbe und daher die führende. (1) Das niederösterreichische Wappen ist das einzige österreichische Landeswappen, in dem Blau vorkommt. Es ist natürlich zu weit hergeholt, im Blau des Landeswappens ein Symbol für das Blau der Donau zu sehen, die Niederösterreich von der Westgrenze bis zur Ostgrenze durchfließt. Denken wir an die zweite Wappenfarbe, das Gold bzw. Gelb, so mag uns Franz Grillparzer einfallen, der im dritten Akt von „König Ottokars Glück und Ende" Ottokar von Horneck schwärmen läßt von jenem „guten Land":
(...)
Že se otočené pořadí barev ujalo v Dolním Rakousku, je zajímavý fakt, a že si toto pořadí Dolnorakušané dokázali obhájit, je ještě zajímavější. Ale – to je důležité – nic z toho neplyne.
Pořád mějme na paměti, že to, co víme my, opravdu skoro nikdo nezná (dnes ani tehdy). Proto je třeba vše hodnotit kriticky (zvláště laické popisy a „druhotná“ vyobrazení).
